Isola

recenze

Isola (2010) / Nikolaoss

Útloučkou knihu Isola jsem si vyhlédla nejdříve na Buxu. Pořád jsem váhala s objednáním. A váhala a váhala, až jsem ji objevila v Levných knihách za 19 kaček. Byl to poslední kus, tak jsem ji vzala. Kniha byla sice označena jako čtení pro dívky, ale to vůbec nevadilo.

V úvodu příběhu se seznámíme s vypravěčkou Verou a jejím prostřednictvím také s ostatními dvanácti hlavními postavami. Šesti chlapci a šesti dívkami. A psem :).

Těchto dvanáct dobrovolníků se účastní filmového projektu nebo spíš sociálně-filmového experimentu na ostrově Isola. Odjedou na ostrov a mají tam tři týdny žít. S sebou si mohou vzít pouze tři věci, ostatní jim obstará režisérův tým. Podle pokynů režiséra mohou svůj čas na ostrově využít, jak budou chtít, mohou dělat, co chtějí, být kým chtějí… není žádný scénář, žádná pravidla. Ostrov je tropickým rájem na zemi a já byla zvědavá na to, o čem bude kniha? Jako jen o pobytu lidí, který snímají kamery na každém kroku? Co se bude celou dobu dít?

Po příjezdu na ostrov se mladí lidé (zdá se mi hloupé psát děti a výraz teenageři nesnáším) zabydlují v domcích kousek od pláže, pomalu se seznamují a očima Very je poznáváme my. Jak už to tak bývá, jsou někteří sympatičtí, někteří méně, ale zdá se, že spolu v pohodě vyjdou. Když se zvolna zbavují zaraženosti a neustálého nepříjemného pocitu z toho, že je pořád sledují kamery, objeví jedna z dívek uprostřed jídelního stolu divnou věc – černý obdélník s modrým kruhem. Ukáže se, že je to skříňka, která obsahuje sešit a v sešitě jsou napsána pravidla hry…

Tady už začala být kniha něco víc než oddechové čtení. Najednou tu byl prvek, který z ní udělal napínavý příběh, a já byla strašně zvědavá, jak bude pokračovat. Krom prvku detektivní hry zanesla paní autorka do knihy také více či méně intenzivní a vážné vztahy mezi postavami (což se dá asi čekat, když někde zavřete na delší dobu smíšenou společnost :)). Na ostrově vznikají nová přátelství, nezávazné flirty a jedna krásně romantická láska a prozradit to můžu, protože je to jasné od začátku:
Láska mezi Verou a Solem byla taková ta románová absolutní přitažlivost, ale kupodivu mi tentokrát nevadila. Paní autorce se podařilo vyhnout většině klišé, které se v takovém případě vyskytnou. Přihodilo se jí pouze jednou a to se dá odpustit. Ti dva byli sympatická dvojice a mě se líbilo o jejich začínajícím vztahu číst. Vera byla plachá a nemluvná a Solo také nebyl zrovna lev salonů. Ale chápu, co ji na něm přitahovalo :).

Jak stránky ubývaly, gradoval napínavý příběh i vztah hlavních hrdinů a stránky mizely skoro až moc rychle. Paní autorka vše servírovala jednoduchým a srozumitelným stylem, necpala nikde zbytečnosti ani žádné laciné natahované romantičnosti. Kniha tak neztratila ani na minutu tu úžasnou čtivost a jasně dokázala, že i jednoduché téma lze šikovně zpracovat. Pravda, konec byl trochu neuvěřitelný a překombinovaný, což bylo možná docela škoda, po tak zajímavém příběhu, ale rozhodně nebyl předvídatelný a nebo jsem zrovna měla slabou chvilku :).

Jediné, co bych knize vytkla, je poměrně nezajímavá, ne moc lákavá obálka. V průběhu čtení jsem sice pochopila, proč je taková a navíc se říká, že v jednoduchosti je krása, ale příběh by si zasloužil větší péči grafiků. Myslím, že by pak kniha více upoutala pozornost čtenáře a možná nemusela trčet přehlédnutá v Levných knihách.

Celkově hodnotím knihu jako příjemně oddechovou napínavou chuťovku, kterou slupnete za jeden večer, a zanechá ve vás příjemný pocit čtenářské nasycenosti. Určitě si musím přečíst i další podobné dílo, které u nás paní Abedi vyšlo – Šepot.

Představte si, že je vás dvanáct a dostanete obrovskou příležitost – stát se herci ve filmu natáčeném na opuštěném ostrově. Ovšem nejen pro sedmnáctiletou Veru, která má vlastní důvody k pobytu na ostrově, se tato, na první pohled... více

Komentáře (0)