Jako tažní ptáci

recenze

Jako tažní ptáci (2023) / EvikU.

Po přečtení knihy mě svírá úzkost z jejího života. Celá kniha je vlastně pojatá Bářinými vzpomínkami, myšlenkami, emocemi, prožíváním různých vztahů. Jen místy je tam přítomný život s Basem, se kterým má také problémy, hádky a nedorozumění.

Vychovala 3 děti, Kristýnu, Sebastiana a Thomase. Partnerů za svůj život měla 5. Každé dítě mělo jiného tatínka. Emigrovala z Čech do Nizozemska. Rodiče tak měla přes 800 km daleko. Celý život hledala svobodu a lásku.

Velmi se mi líbila její výchova respektování dětí. Nenesla se zákazami a příkazami. Nechala je zkoumat a učit se a hlavní motto byla komunikace. Už méně se jí dařila komunikace s partnery.

Bylo zajímavé proplouvat knihou s jejími myšlenkami. Nutilo mě to přemýšlet nad svým životem. V něčem jsem s ní souhlasila, v něčem jsem si říkala, že si za ledacos může sama. Vždyť tak jako ona chtěla nějakou svobodu, volnost, tak i partneři chtěli mít svou částečnou svobodu.

Její reakce mi někdy přišli moc přehnané, jindy zase krásné myšlenky vůči dětem. Bára je prostě takový tažný pták, který po čase hledá další domov. Jednou nohou stále v rodném Česku, druhou v Nizozemí a časem přibude třeba další země, další mužje volná jako pták.

Kniha nemá moc děj, ale čte se hezky. Takové to přemýšlení nad životem.

Otevřený vztahový román o ženě rozkročené mezi dvěma domovy. Kdyby byla Bára pták, nejspíš by byla sokolem stěhovavým. Její neúnavná křídla jsou roztažená mezi dvěma hnízdy – tím rodným v Čechách a novým v Nizozemsku. Tam uletě... více

Komentáře (0)