Jeden rok bez tebe: příběh o odpuštění

recenze

Jeden rok bez tebe (2020) / VasnivaCtenarka

Cara je krásná mladá dospívající slečna – typický teenager. Vzhled spolu s tím, jak ji vnímá okolí a čas, který tráví společně se svou nejlepší kamarádkou G – to je pro ni to nejdůležitější na světě. Na Silvestra se však život Cary otočí o 180°. Ošklivá autonehoda změní Caře život. Z tohoto traumatického zážitku se nemůže vzpamatovat a tak jí její matka posílá do internátní školy do Švýcarska. Cara tak opouští San Francisco a ocitá se ve škole mezi mohutnými vrcholky švýcarských hor.

Cara dostává příležitost začít znova. Ale začátky v naprosto odlišném prostředí jsou těžké. A pro Caru obzvlášť. Nemůže vyhnat z hlavy prožité trauma, děsí ji noční můry a uzavírá se před světem. Mysl ji sžírá silný pocit viny, který ji znemožňuje prožít dny plnými doušky s radostnou myslí. Pomůže Caře nové prostředí a odpoutání se od dřívějších spolužáků? Najde si Cara nové přátele? Dokáže být Cara někomu ještě dobrým přítelem? A odpustí Cara sama sobě? Najde opět Cara svůj vnitřní klid a radost ze života?

Kniha Jeden rok bez tebe je napsána především pro dospívající mládež. Přestože nejsem cílová skupina a do této kategorie už opravdu mnoho, mnoho let nepatřím, musím napsat, že se mi kniha líbila. Dokonce se musím přiznat, že se mi v určitých chvílích kutálely slzy po tvářích.

Příběh Cary byl pochopitelný a nesmírně se mi líbil psychologický vývoj hlavní hrdinky. Nesmírně mě bavilo sledovat, jak se pozvolna mění. Jak se otvírá pomaličku světu, jak krůček po krůčku překonává své útrapy.

Je to kniha nejen o vině a odpuštění, ale také o ztrátě a o síle přátelství. O tom, jak je důležité mít kolem sebe opravdové přátele, kteří vás podrží, když bude třeba. O tom, jak být takovým přítelem… a to zejména přítelem sobě samotné. Jak se mít rád i přes všechny své špatnosti a špatná životní rozhodnutí.

Tempo této knihy je velmi pozvolné. Nečekejte žádné závratné zvraty – o tom tato kniha není. Jedná se spíše o psychologický příběh. Ale přesto jsem se při čtení nenudila. Jen to všechno plynulo tak nějak poklidně. Neuvědomuji si žádná hluchá místa, která by mi nějak překážela v četbě.

Ze všech postav z knihy mám zvláštní pocit. Postavy byly popsány celkem průměrně, možná proto nemůžu k žádné postavě říci, že by mi byla vyloženě sympatická. Jako bych si k nim nemohla najít cestu. Možná je to dáno mým věkem a tím, že kniha prostě není určena dospělým ženám.

Co se mi však líbilo je to, že přestože mi každá z postav připadala tak trošku zvláštní, pojilo je opravdu silné přátelství a vzájemně si snažily si pomáhat. To bylo opravdu moc milé.

Přestože děj byl poměrně předvídatelný a potenciál námětu mi nepřišel využitý na 100 %, hodnotím knihu kladně. Je to koneckonců první kniha od spisovatelky Niny De Pass, tak si zaslouží jistou shovívavost. Knihu tedy mohu doporučit. Nečekejte však žádné veledílo. Jen milý, psychologický příběh o jedné utrápené slečně.

---

Jeden rok bez tebe Nina De Pass

San Francisco. Nový rok. Tragická nehoda po silvestrovské party. Cara přežije. Její nejlepší kamarádka, G, ne. O devět měsíců později Caru stále stravuje vina a zármutek, bojuje sama se sebou. Matka ji proto pošle na internátní... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---