Jedna ze slabších Christieovek

recenze

Slečna Marplová rozhodně není Hercule Poirot, a proto si zřejmě toto jméno málokdo spojí s umnou spisovatelkou Agathou Christie. Když ale její případy prozkoumáte blíže, jistě se shodneme, že stařičká bystrá ženština byla pro Agathu stejně příjemnou společnicí jako detektiv proslavený svým knírkem. Co se záhady v londýnském starosvětském hotelu Bertram týče, hodnotím tento případ jako jeden z nejslabších, které se v autorčině mysli zrodily. Ale buďme upřímní – bavila mne stejně a odtrhnout oči od toku písmen jsem mohla jen v těch nejnutnějších případech. Zlatá dobrá Agatha Christie totiž neomrzí, ani kdyby napsala ten nejprachobyčejnější příběh.

Stařičká slečna Marplová přijíždí do srdce své rodné země, aby si zde užila dva týdny nostalgického vzpomínání, příjemného nakupování a odpočinku, který si po dlouhé době jistě zaslouží. Vrací se do hotelu, který na svém místě stál již mnoho, mnoho desítek let zpět. A přesto, jak ihned po příjezdu do hotelu jejímu bystrému oku neunikne, se zde nezměnilo vůbec nic. Dokonce jako by se i lidé na tomto místě vrátili v čase. Pravé máslové vdolečky, personál vystrojený v šatech z předválečných let, příjemné posezení ve staře, avšak stále působíc luxusně písárně, šarmantní číšník i všímavá recepční. Hotel Bertram působí už od svého zrodu starosvětsky a důstojně. Avšak jedno je zde podivné, přesto na první pohled přehlédnutelné. Se zdánlivě náhodným a překvapujícím složením hostů jako by zde něco nehrálo…

Jako autorčina fanynka se bohužel nemůžu a ani nedokážu ubránit srovnávání s jejími ostatními tituly. V hotelu Bertram jako by něco vázlo. Doslova. Děj plynul na plytkých rozhovorech a zdánlivě nesouvislých činech, jedna nevybarvená postava střídala druhou, na stránkách jako by se zastavil čas. Nepochopte mne špatně. Tato kniha je stejně tak čtivá jako její předchůdkyně i následnice, ať už je to jednoduchým, nicméně atraktivním stylem psaní. Ale dějovou linku hodnotím jako jednu z těch mála méně vydařených, protože na stagnaci, která z knihy vyzařovala, u autorky nejsem příliš zvyklá.

Dalším překvapivým jevem je také fakt, že právě v této knize nedala autorka své hlavní hrdince vůbec tolik prostoru, kolik bychom očekávali. Slečna Marplová zde sehrává svou roli spíše na pozadí, což je v tomto případě spíše na škodu, protože pohled na záhadu z očí policejního inspektorka je poměrně obligátní a předvídatelné.

V hotelu Bertram je knížka, která Vás svou čtivostí sice vtáhne do děje, ale po přečtení na Vás nezanechá vůbec žádný dojem. V mém případě to tak alespoň bylo a už se nemůžu dočkat, až si zase přečtu Christieovku, která mne svým důvtipem a sofistikovaností zase naprosto pohltí

Odveká túžba slečny Marplovej pobudnúť vo vychytenom londýnskom hoteli sa konečne splní. Veď v hoteli Bertram poskytujúcom služby v tradičnom štýle možno stretnúť množstvo známych ľudí a osobností vyhľadávajúcich atmsoféru starých... více

Komentáře (0)