Jednou časně zrána

recenze

Jednou časně zrána (2016) / evasamankova

Pošmourné ráno roku 1943. Dvě ženy, které se neznají, na sobě ulpí pohledem. Pohledem, který možná pomůže zachránit jednomu malému židovskému chlapečkovi život…

Román Jednou časně zrána britské spisovatelky Virginie Bailyové přenáší čtenáře do Říma za druhé světové války, kdy se jednoho říjnového rána na ulici pohledem náhodně setkávají dvě ženy. Jedna z nich - Chiara Ravello - se co nevidět chystá se svou sestrou, sužovanou epileptickými záchvaty, uprchnout z okupovaného města do hor k babičce; ta druhá je právě s manželem a dětmi přinucena německými vojáky nastoupit na korbu náklaďáku.

V tomto vzájemném ženském pohledu je ukryto vše. Na straně jedné zoufalá a bezradná matka prosící o pomoc beze slov, na straně druhé spontánní němý souhlas mladé dívky. A tak se to stane… Když náklaďák plný židovských žen, mužů a dětí odjede, směr neznámé peklo, odvádí si s sebou Chiara domů sedmiletého chlapečka, pevně odhodlaná se o něj za každou cenu postarat…

Do jaké míry se jí to povedlo, i co jim osud uchystal v příštích dnech a letech, se čtenář dozvídá ze dvou úhlů. Válečná 40. léta pravidelně v ději střídá románová současnost roku 1973, kdy je Chiara už ženou ve zralém věku, a ačkoli vypadá zdánlivě spokojeně, uvnitř sebe si nese jizvy a rány po nepřítomnosti Daniela, chlapce, jehož si před třiceti lety přivedla domů…

Virginia Bailyová je velmi barvitou vypravěčkou - Řím popisuje s neuvěřitelnou přesvědčivostí, takže si připadáte jako byste těmi uličkami kráčeli společně s hrdiny; nejinak je tomu i s vnitřním duševním světem Chiary a její lásky k „synovi“, jež dýchají hloubkou a niterností. Jak se ale záhy ukazuje, neobejde se toto pouto bez tíživých patologických jevů - Danielova pozdější drogová závilost a trestná činnost, Chiařina až slepá oddanost…Hořkost příběhu tak nespočívá jen v kulisách války, ale mnohem více právě v úrovni lidských vztahů.

Na druhou stranu je potřeba Bailyové vytknout i několik věcí. V prvé řadě je to jistá rozvláčnost - úvodní kapitola knihy vzbuzuje očekávání velkého a dramatického příběhu, to ale s postupem dalších stran a kapitol postupně opadává. Takový rozsah, jaký román má, totiž při své velikosti nabízí poměrně malé množství akce a děje, jako by si nevěděla autorka rady, kam chce svůj příběh tlačit a dotlačit. S tím je spojená i malá verva v profilaci postavy Daniela. Právě on je tou alfou a omegou, tím, kolem něhož se všechno točí, navzdory tomu ale zůstává celou dobu zcela v pozadí, jakoby v místnosti, od níž se už dávno ztratil klíč…

Poslední stránka celé knihy může být vnímána rovněž rozporuplně. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu a čtenářově smířlivosti. V porovnání s jinými podobně laděnými romány (Vypravěčka od Jodi Picoult, Zlodějka knih od Marcuse Zusaka, Ztracená manželka od Alyson Richman apod.) jde v případě Bailyové o slabší odvar toho, co z této tématiky může spisovatel „vytěžit“.

Přesto nelze hovořit o knize Jednou časně zrána ryze negativním způsobem. To v žádném případě! Autorka s vlastní osobitostí nabízí zajímavý příběh, který není ani tolik o válce a jejích obětech, ale mnohem více o obětavosti, velkém srdci a čase míru, který pokaždé nemusí znamenat, že boj skončil…

Šedivé ráno roku 1943. Na římské ulici se dvě mladé ženy na okamžik střetnou pohledem. Chiara se chystá uprchnout z okupovaného města. Ta druhá, které se drží malý chlapec, musela pod namířenými zbraněmi nastoupit na korbu náklaďá... více

Komentáře (0)