Jiří Březina trochu jinak

recenze

Jiřího Březinu si cením velice vysoko jako autora detektivek a tak jsem zcela bezmyšlenkovitě sáhla i po této útlé knize.
Lovec a labuť je však z jiného soudku.
Příběh z doby opravdu dávné, kdy lidé žili ještě velice spjati s přírodou. Příběh z doby kdy si muži své ženy lovili. Příběh z doby tak vzdálené až se zdá bát mystická. A ona je.
Na jednom ze svých výpadů za potravou si muž z kmene říčních lidí přivede domů zraněnou labuť. Do domova, kde sdílí obydlí se svým bratrem a ženou, která je ženou obou z nich. Křehká rovnováha je narušena, protože nově příchozí je zjevně jiná nejenom vizuálně. Hovoří jazykem, který v lidech řeky nevyvolává klid ba právě naopak.
Těžké sžívání s komunitou i jiným prostředím, s faktem, že žen je kolem ohně více i s okolnostmi, které jí muže odvedou.
Absolutní absence přímé řeči.
AČ je kniha útlá, čte se nelehce.
Z celého příběhu na Vás padá podivná úzkost.
I když teď s odstupem se zdá, že to nebylo až tak na škodu.

Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce,... více

Komentáře (0)