Jsou světla, která nevidíme

recenze

Příběh vyprávěn mladou slečnou, která přijde v šesti letech o zrak. Všichni jí litují, říkají, že žije bez matky a ještě ke všemu přijde o zrak. Přijít o zrak v předválečném období musí být o to hrůznější. Její otec jí však ze dřeva vyřeže přesný model města, aby Marie-Laura mohla bezpečně chodit sama po městě a aby vždycky našla cestu domů. Otec dívky pracuje v muzeu a má u sebe hodně klíčů. Jednou se do jeho rukou dostane jakýsi záhadný kámen, který je opředen mnoha legendami. Po několika letech se válka dostane i k nim do města a Marie-Laura je nucena se svým otcem opustit město. Prchají ke strýci do města Saint-Malo a záhadný kámen si berou s sebou. Válka je ale zrádná. Marie-Laura nakonec zůstane sama se svým strýcem a jeho podivnými rádii, které mají být zakázané.
Druhou linii příběhu vypráví mladý chlapec Werner, který žije se svou sestrou a dalšími dětmi v sirotčinci. Doba je zlá, proto musí chlapci po dovršení patnácti let jít pracovat do dolů. Tomu se Werner vyhne, protože je mistr v opravování rádií, proto si ho všimne německá armáda. Werner opouští svůj domov, svou sestru a vydává se na cestu do neznáma.
Další kniha napsaná na téma války. Tahle kniha ve mě zanechala ale mnohem hlubší pocity, možná proto, že je vyprávěna z pohledu tak mladých lidí, kteří se museli světem protloukat sami. Marii-Lauru jsem obdivovala od začátku dokonce, protože jako mladá dívka, to neměla v období války lehké, ale dívka, která je ještě do toho všeho slepá, musí bojovat o přežití o to víc, protože patřila mezi skupinu lidí, která byla pro svět spíše přítěží. Poté, co zmizel její otec i její strýc, se musela nějakou domu postarat úplně sama o sebe. velice obdivuhodné. Člověk, který má všech pět smyslů pohromadě si to dokáže jen stěží představit.
V této knize bych nejvíce vyzdvihla statečnost hlavních postav a boj o přežití za každých okolností. někdy se až člověk diví, za jakých okolností se lidé mohou setkat a navzájem si pomoci, přestože to válka nedovoluje.
Kniha se mi opravdu moc líbila. Líbilo se mi, jak kniha pokračovala dál, až do samého konce hlavních hrdinů. Nezapomnělo se ani na sestru Wernera, což se mi taky líbilo. Nejvíce mě překvapilo, jak autor dokázal všechny tyto příběhy propojit. Knihu vřele doporučuji.

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice ... více

Komentáře (0)