Kanadský spisovatel stvořil literární perlu!

recenze

Ve svitu plynových lamp (2018) / JanH

Hodně náročná četba, ale za trpělivost a vytrvalost jsme odměněni nádherným literárním zážitkem. Je to jedna z těch knih, u nichž jejich autorům nejde v první řadě o příběh jako takový (tj. o jeho napsání podle obvyklých schémat prozaického kánonu, čtenářskou atraktivitu atd.), nýbrž o vytvoření určité specifické atmosféry, v níž se odehrává. V knize Ve svitu plynových lamp se primárně jedná o navození pocitů přízračného tajemna, nedefinovatelného nebezpečí, existencionální prázdnoty a děsivého, pitoreskního magična, v nichž se má čtenářova mysl po celou dobu nacházet. To, že se toto „duchovno“ takříkajíc „zhmotňuje“ v Londýně druhé poloviny 19. století, je vcelku nepodstatné – stejně dobře by to mohlo být nějaké jiné město. Ale „výběr“ to byl zajisté zdařilý – velkoměsto na Temži je přece pro zločin jako stvořené... Pro přesnost je ovšem třeba dodat, že se občas ocitneme i jinde (Jižní Afrika, Ohio, Virginie).

Děj knihy osciluje mezi osudy dvou mužů, kteří se shodou okolností ve stejnou dobu objevují v Londýně. William Pinkerton se zde pokouší najít tajemného zločince jménem Edward Shade, o němž nic bližšího nevíme a jehož samotná existence je předmětem sporu. Některé indicie totiž naznačují, že žádný takový člověk nikdy nežil a Pinkerton se zbytečně honí za pouhým přízrakem. Tím druhým mužem je Adam Foole, ke kterému se donese informace, že jeho dávná láska, s níž se kdysi seznámil za dramatických okolností v Kapském městě, žije v Londýně. Tam ovšem zjišťuje, že Charlotta Reckittová již není mezi živými a když se dává do pátrání po okolnostech její smrti, v jednu chvíli se jeho kroky zkříží s Pinkertonovými...

Jestliže jsem napsal, že u této knihy forma převažuje nad obsahem, pak to samozřejmě není myšleno nijak pejorativně. Je sice pravda, že děj postupuje pomalu a čtenář může mít chvílemi pocit, že kanadský autor se tak trochu vyžívá v „psaní pro psaní“, postupně se ale ukazuje, že tu jde o originálně promyšlený záměr. Sondy do dřívějšího života obou protagonistů mistrně propojují minulost s přítomností a pozvolna odhalují jejich „pravou tvář“ – William Pinkerton i Adam Foole před námi defilují jako záhadné postavy, jejichž životní dráhu formovaly zážitky z krutého dětství, které je pronásledují dosud. Takřka obsedantní úsilí proniknout ve vzpomínkách k nějakému racionálně uchopitelnému bodu, od nějž se začaly odvíjet „dějiny jejich duší“, je neustále konfrontováno s přítomnou realitou londýnských hospod, brlohů a stok. Permanentní napětí mezi „tenkrát“ a „teď“, které autor velejemnými psychologickými nuancemi dovádí k dokonalosti, činí z této knihy skutečnou literární perlu.

Zajímavý je ještě jeden detail. U přímé řeči absentují v knize uvozovky, což by za jiných okolností působilo nezvykle až rušivě. Zde to nejen nevadí, ale paradoxně dokonce přispívá ke čtenářskému „komfortu“ – tato „tisková anomálie“ s temným a komplikovaným příběhem skvěle ladí!

A nesmíme zapomenout ani na výkon Lucie Mikolajkové, která opět dokázala, že patří mezi naše nejuznávanější a nejžádanější překladatelky plným právem. Má určitě nemalou zásluhu na tom, že se kniha tak výborně čte a vyvolává pocity a emoce jako málokterá jiná. Závěrečné resumé jednou větou tedy zní: román Ve svitu plynových lamp je dle mého názoru největší literární událostí letošního podzimu.

Ve svitu plynových lamp Steven Price

William Pinkerton, syn notoricky známého detektiva, má už za sebou mnoho úspěchů. Nyní se vydává do podsvětí viktoriánského Londýna v honbě za legendárním podvodníkem Edwardem Shadem. Williamův otec zemřel, aniž Shadea kdy našel, ... více