Kánon, Seifert, lesby, Lenin, Nezval, hašiš. A co básník?

recenze

Ona to není moc recenze, ale připadalo mi, že anotace je až příliš strohá oproti tomu, jak bohatý je obsah.

Antologie české poezie 20. století (tedy 20. století z pohledu roku 1963, kdy vyšla) je opravdu důkladná. Předmluva a doslov představují shrnutí vývoje a tradic české poezie a nechybí ani stručné medailony autorů, občas doplněné básní, kterou o daném poetovi napsal některý z kolegů, případně karikaturou.

Samotná hlavní část knihy je rozdělena do sedmi oddílů. Básně v nich obsažené vlastně odrážejí vývoj společnosti a zároveň svým způsobem i vývoj a zrání člověka v tomto „českém století“, dejme tomu narozeného na jeho počátku (což odpovídá silné generaci Seiferta, Nezvala, Biebla a spol.).

První oddíl se týká kouzla dětství a vztahu k mamince, zatímco v dalším trsu převládá láska a pozdější milostné zklamání. Dále jako by se mísily duševní i společenské krize (které zachycuje například proletářská poezie), oběti 1. světové války a zároveň oslava ruské revoluce a Lenina. Je zajímavé, že všechny ty básně o Leninovi jsou stejně pitomé, ať už jsou od Hory nebo Seiferta. Na druhou stranu jako dokument doby a dobové básnické inspirace do knihy asi patří. Pak následuje vlna poetismu a rozevlátých okouzlených pásem, na kterou navazuje oddíl melancholičtější, s motivy plynutí času a vědomí smrti. A k tomu reflexe španělské občanské války. Pak už samozřejmě následuje ohrožení republiky, mobilizace a německá okupace v řadě slavných básní. Poválečnou poezii představuje Hrubínova Hirošima či Romance pro křídlovku a poezie všedního dne, kterou tvoří i Jiří Šotola a Karel Šiktanc, kteří celou antologii sestavili, ale představena je i poetika Jiřího Suchého nebo Miloše Macourka.

V antologii najdeme očekávané čítankové klasiky i básně, které nejsou tak známé – a právě mezi těmi se občas objeví něco překvapivého. Třeba Dykova báseň „Kupec hrůzy“, která se odehrává na Titanicu, nebo satirický text o modlitbách „dnešních“ panen „Svatá panno, poroduj za nás“ od Jaroslava Vojtěcha. A Karel Čapek se ukázal být vizionářem nejen svojí prózou, když se nedožil druhé světové války, ale stejně napsal tohle:

(…)Na hrob dej nám nápis, který krátce
naši XX éru ocení:
Doba vědy, techniky a práce,
pokroku a hlavně vraždění.

Byl to věk, jenž držel na rekordy,
dbaje vždy o větší rozměry.
Velký věk chce mít též velké mordy,
hrdiny a velké gangstery.(…)
(báseň XX. století)

Také jsem nečekal, že to bude něžný lyrik Seifert, kdo je podepsán pod textem

„ta spala s tímhle,
dal jí za to kožich,
ta opět zase,
co dnes právě hraje,
nechce prý muže,
anžto lesbická je,
jiný zas herec
- kus to darebáka –
povinné školou
na Hašlerky láká“
(ostatně nejsou ty Hašlerky náhodou product placement?)

A to v této satirické skladbě ještě následují výrazy jako „kalhotky“ a „penis“, nevyhnutelně ve spojitosti s veršem „hrála totiž tenis“, nemluvě o rýmu „vkusu – surrealismusu“.

No a pak je tu text

„Kapři mají výstavu
pozor pozor na hlavu

stáli tam dva kapsáři
měli hlavu v kapsáři

morbidní stařena
je pro ně zavřená
(…)
jsem šťasten bez důvodu
z těch kaprů a z těch schodů“

Nevím, jestli názvem dává Vítězslav Nezval nahlédnout do své tvůrčí kuchyně, ale báseň se jmenuje „Hašiš“.

Antologie české poesie 20. století. Uspořádali Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Jiří Brabec. 1. vydání. Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 23-140-63 . více

Komentáře (0)