Stínadla reloaded?

recenze

Prašina (2018) / Lískaran

Nápad ohledně pražské čtvrti, ve které z nevysvětlitelného důvodu nefunguje elektřina, je trefa doslova do černého. Vlastně hned několik tref. Jednak startuje samotnou zápletku točící se kolem rozšiřování této oblasti tmy, ale hlavně umožňuje oživení nebo znovuobjevení literárních „Stínadel“, tedy místa, kde mžourají plynové lampy, šaty se suší nad kamny, nejsou tu žádná parkoviště a nikomu se nedovoláte, a to zároveň v příběhu, který se odehrává v současnosti a nabízí mladým čtenářům současné hrdiny. A možná jim, čtenářům stejně jako postavám, poskytuje šanci uvědomit si, že někde se dá / musí žít i bez wi-fi a mobilu v ruce (přestože zde ale taky sehraje důležitou roli).

Prašina vlastně naplňuje i klasický motiv obvyklý nejspíš hlavně v žánru fantasy – rozšiřování temnoty či nicoty a snahu rozšiřování zastavit, i když ani to tu není úplně černobílé.

Když už byla řeč o Stínadlech, tak Matocha na rozdíl od Foglara s klidem jmenuje pražské čtvrti, se kterými Prašina sousedí, a ještě mimoděk poznamená, že vedle tajemného Hanuše Nápravníka se tu narodil i Franz Kafka nebo K. H. Mácha – roztomilý detail, který naznačuje, jak se do vnímavé mysli dokáže otisknout genius loci (a naopak) – všichni tři byli evidentně zádumčiví lidé (a pro své okolí často podivíni) se schopností nahlížet na svět jinak. A kteří zemřeli příliš brzy. Každopádně Prašina autorovi „funguje“, a to i díky Osohovým ilustracím, zkrátka má atmosféru, jakou má mít, a je atraktivním místem pro čtenářské dobrodružství, ať už v podzemí, na dvorech pavlačových domů či ve věžích kostelů, kde, jak víme, se dějou obzvlášť dramatické věci.

Na závěr malá poznámka, která nesouvisí s kvalitami knihy, ale nemůžu si pomoct. Na obálce Prašiny je citován pochvalný text z Respektu: „Dvojice genderově rozdílných hrdinů jednoduše odpovídá na otázku, zda je kniha pro holky, či pro kluky.(…)“ Že by tím někdo myslel, že hlavní postavy jsou kluk a holka a že knížku můžou číst… holky i kluci? K takové bystrosti cítím skutečně respekt. Až budu někomu doporučovat Macha a Šebestovou nebo Káťu a Škubánka, určitě nezapomenu vyzdvihnout, že je to dvojice genderově odlišných hrdinů…

Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka... více

Komentáře (0)