Kdo přežije v Říši upíra?

recenze

Říše upíra (2022) / Suzanne

Gabriel de Léon, Černý lev, člen řádu San Michon, nejlepší ze stříbrosvatých, věrný služebník Boha a bojovník proti upírům a bytostem temnoty, který se ještě za života stal legendou. Tak jak se z opěvovaného hrdiny změnil v nesnášenlivého zmetka bez špetky víry, který pije jako duha a kouří jako komín? A jak to, že ho nakonec upíři uvěznili? Gabriel musí před svou smrtí udělat ještě jednu věc… odvyprávět svůj příběh. Příběh o zrodu a pádu hrdiny.

Uvězněný Gabriel vypráví upírskému historikovi Jeanu-Francoisovi Chastainovi o svém dětství, rodině, drsném výcviku v řádu San Michon a o prvních bojích s krvelačnými upíry. A také o přátelství, lásce a zradě, protože i řád stříbrosvatých a jeho členové skrývají spoustu temných tajemství.

Jenže jeho životní příběh je bolestivý, a tak při vyprávění odbočuje k tomu, co podle něj upíry zajímá víc než to, jak se stal hrdinou. Vypráví o hledání svatého grálu, který má moc vrátit slunce zpátky na oblohu, ukončit nadvládu upírů a zachránit to, co zbylo z lidského světa. Gabriel se proto tehdy tak úplně dobrovolně přidal k nesourodé skupince, kterou tvořila jeho dávná přítelkyně, jeptiška ze San Michon Chloe Sauvageová, čaropěvec Bellamy, kněz Rafa, bojovnice Saoirse s kočkopumou a arogantní mladík Dior. Chloe totiž tvrdila, že našla svatý grál, takže je pronásledovala svatá inkvizice a horda upírů včetně Dantona Vosse, jednoho z nejmocnějších ledokrevných na světě. I upíři totiž touží po svatém grálu, protože mezi nimi zuří boj o moc – a ten, kdo grál získá, by mohl zničit nesmrtelné armády ostatních upírských rodů a stát se jediným vládcem.

V Říši upíra se prolínají tři časové linie – současná, kdy Gabriel vypráví upírskému historikovi svůj příběh, linie před třemi lety o hledání svatého grálu a ta z minulosti, která se soustředí na Gabrielovo dětství, výcvik a osobní život. Díky tomu je kniha čtivá a napínavá. V příběhu není nouze o akci, krev, smrt, překvapivá odhalení, (ne)přátelské vztahy ani o romantiku. Postavy nejsou černobílé, takže z přátel se mohou stát nepřátelé a z nepřátel zase spojenci a kamarádi. V romantické lince nechybí heterosexuální i homosexuální vztahy. Temná atmosféra je odlehčena trochou humoru a záblesky šťastných chvilek. Jay Kristoff si navíc zajímavě hraje s tím, jak vznikají legendy o hrdinech – je vtipné, jak Gabrielovi spolucestující „ví“ o jeho životě víc než on sám.

Navzdory vší akci se ale nejedná o svižný příběh. Říše upíra je poctivý kus textu, dobře napsaný, místy až lehce poetický, a zručně vystavěný. Vyžaduje, aby čtenář věnoval pozornost detailům, takže jsem ji četla (na své poměry) pomalu a vychutnávala si, jak se do sebe všechno postupně zapadá.

Jedinou slabinou knihy jsou akční scény. Stejně jako u trilogie Nikdynoc autorovi občas pravidla fiktivního světa přerostla přes hlavu. Stříbrosvatí přežijí to, co člověk ne, ale i oni mohou být zabiti, jenže Gabriel je očividně prakticky nesmrtelný. Někdy zase dokáže porazit jednoho z nejnebezpečnějších upírů, a pak má problém s hrstkou tupých krvesajů – a takových věcí je tu víc.

I na konci knihy v Gabrielově životě zůstávají bílá místa, která je třeba vyplnit. Co se dělo ty tři roky od chvíle, kdy našel svatý grál? Co se stalo, že o něj přišel? Jak porazil Věčného krále, nejmocnějšího z upírů? A jak to že ho nakonec upíři zajali? To si Jay Kristoff nechává do dalších dvou plánovaných dílů.

Říše upíra je řazena jako fantasy pro dospělé, ale ideální bude jako přechod od young adult fantasy k té klasické. Jay Kristoff jako autor zraje a Říše upíra je zatím jeho nejlepší kniha. Já jsem si čtení neskutečně užila a až mě překvapilo, jak moc je Říše upíra dobrá. Takže se pokračování (které ale bohužel nevyšlo ještě ani v originále) nemůžu dočkat.

Ze svatého poháru posvátné světlo povstane, Věrná ruka svět na správnou cestu dostane. A pod dohledem sedmera mučedníků očí pak pouhý člověk nekonečnou noc skončí. Od posledního východu slunce uplynulo dvacet sedm let. Celou t... více

Komentáře (0)