Kniha Gwailou v sobě skrývá silný příběh mladé Češky, která barvitě vykresluje své pracovní i všední dny v Hongkongu

recenze

Gwailou (2024) / Ewinky

Marii láká Asie, a tak opouští rodnou zemi, rodinu, přátele i svého přítele Tomáše, a vydává se na dalekou cestu do Hongkongu, kde má pracovat v jedné firmě. Poznává nové lidi, jiné zvyky a kulturu, bloudí obřím městem i vysokánskými mrakodrapy. Během své cesty navštíví třeba také Filipíny, nebo Macao. Zažije tajfun, podlehne kouzlu čínské tušové malby, ochutná spoustu neznámých jídel a kromě nálezů ji čekají i ztráty.

Ještě než jsem knihu začala číst, seznámila jsem se prostřednictvím rozhovoru na webu AsianStyle s její autorkou Ludmilou Šimkovou. To ona je vlastně z části tou odvážnou Marií, to ona před lety vycestovala do Hongkongu, který je stále jejím druhým domovem. Právě proto je její hrdinka tak opravdová a čtenář si ji již od samého začátku oblíbí. Nedělá totiž ze sebe dokonalou a neomylnou bytost, ale je to dívka z masa a kostí, která také dělá chyby jako my, a umí se radovat nejen z velkých věcí, ale i z maličkostí. Plusové body jí musím dát také za to, že se za rodnou zemi nestydí, ačkoli některé technické vymoženosti u nás na rozdíl od Hongkongu, v té době ještě ani nemáme.

Musím přiznat, že během čtení jsem se s Marií sžila a spolu s ní se smála i plakala. Hrdince totiž nechybí vtip, vypravěčský talent a bojovnost. To se projeví například při lovu obrovského pavouka, na kterého platí jen smeták a pár loků slivovice. Kromě toho se Marie musí už od samého začátku sama v cizí zemi zorientovat, najít si byt, vyřídit spoustu věcí a hlavně v té nekonečné džungli nezabloudit. Ne vždy je ale všechno veselé a růžové. Život je někdy krutý, což je znát zejména z pasáží, které líčí osud ztraceného letadla a jeho pasažérů. To se mi vážně nečetlo lehce. To dost bolelo.

Jelikož mám ráda jídlo, bavily mě všechny části o jídle, včetně poctivého indického oběda. Bavila mě i hořkosladká výroba českých koláčů v asijském prostředí. Marie se prostě nebojí ukázat Asiatům kus Česka. Prožívala jsem s ní také její nebezpečný výlet na Sai Kung, díky kterému poznala sympatického kuchaře Kenta a další lidičky.

Proč se kniha jmenuje Gwailou, vám říkat nebudu, přece vás nepřipravím o překvapení. Ani vám nepovím, jak kniha dopadla, ale určitě vám mohu zaručit, že pokud rádi cestujete na stránkách knih, zajímá vás asijská kultura a hlavně Hongkong, bude se vám Mariin, a vlastně i Ludmilin, příběh líbit. Kapitoly nejsou dlouhé, jsou však barvité a výstižné. Za výtisk děkuji autorce, která mi jej poslala i s věnováním.

Asie, o níž Marie vždy snila, hned neodpovídá jejím představám. Hongkonžané žijí, aby pracovali, ale nepracují, aby žili. Ocitá se sama v mraveništi neznámých lidí, odlišných zvyků a předsudků. Snaha sžít se s multikulturním prost... více

Komentáře (0)