Kniha Gwailou vás provede Hongkongem devadesátých let z pohledu mladé Češky

recenze

Gwailou (2024) 4 z 5 / Terkaodkafe
Gwailou

Chcete se dozvědět něco o tom, jak se žilo v 90. letech v Hongkongu a jak se tam zabydlovala mladá Češka? To si můžete přečíst v románu s autobiografickými prvky Gwailou spisovatelky Ludmily Šimkové.

Mladá Češka Marie přijíždí pracovat pro mezinárodní společnost do Hongkongu. Změna čeká nejen ji, ale i samotné město, protože právě přechází z britské pod čínskou správu. Zvládne Marie náročné pracovní tempo i jiný životní styl, na který není z České republiky zvyklá? A jak se vyrovná se vztahem na dálku? A co je to vlastně ten Gwailou z titulu knihy?

Ludmila Šimková se v devadesátých letech vydala pracovně na východ. V době, kdy to ještě nebylo běžné, kdy byl internet v plenkách a mobilní telefony byly výsadou horních deseti tisíc, politiků nebo mafiánů. Teď na tuto životní zkušenost vzpomíná v románu Gwailou, který je podle jejích slov ze 70 procent biografie, ze 30 procent fikce. A vzpomínání je to velmi zajímavé.

Kniha se čte velmi lehce, hlavní hrdinka Marie přiroste čtenáři k srdci a ten si asi říká, jak by se v takových leckdy vtipných, leckdy dramatických, situacích zachoval on. A že těch událostí jako česká žena zažila v Hongkongu bezpočet. Člověk celou dobu přemýšlí, co se autorce stalo a co je ona vymyšlená nadstavba. Doufám, že zrovna to nejdramatičtější spadá do té druhé kategorie.

Poutavé je vyprávění o tom, jak to vypadalo na konci minulého století v Hongkongu a jak se tam tehdy žilo. Nejeden si při četbě vzpomene, jak složité bylo orientovat se v zahraničí bez mapy v telefonu, kdy by mu GPS signál vždy řekl, kde se zrovna nachází. Pokud čtenář zažil devadesátá léta, prožije při čtení i nostalgii, protože si řadu událostí připomene. Zrovna roky 1997 a 1998, kdy se román odehrává, byly na události nabyté a autorka je dobově komentuje. Připomeneme si tak například smrt princezny Diany, premiéru Titanicu či olympiádu v Naganu.

Stránky knihy Gwailou jsou také plné zmínek o jedinečném jídle, které je možné v Asii ochutnat. Rozhodně tedy doporučuji číst s plným žaludkem, jinak budete Marii její kulinářské zážitky závidět. Já osobně hrdince i závidím odvahu, se kterou se vydala pracovat do neznámého prostředí v době, kdy to ještě vůbec nebylo běžné.

Příběh končí po necelých dvou stech stranách a čtenáře mrzí, že nepokračuje do nekonečna, protože těch informací by se chtěl dozvědět mnohem více. A skvělý by byl třeba i druhý díl, kde by Marie mohla porovnávat, jak moc se Hongkong změnil. Protože jistě to není to samé město, jaké na konci minulého tisíciletí zažila. Kniha buduje skvělou atmosféru, obsahuje zajímavé informace a postřehy. Její velkou devizou je to, že autorka ve městě žila, takže je velmi autentická. Doporučuju četbu Gwailou každému, kdo má dobrodružství v krvi, ale okolnosti mu nedovolí tak moc cestovat, ale vlastně i všem ostatním.

Autorka mi knihu poskytla k recenzi.


Gwailou Gwailou Ludmila Šimková

Asie, o níž Marie vždy snila, hned neodpovídá jejím představám. Hongkonžané žijí, aby pracovali, ale nepracují, aby žili. Ocitá se sama v mraveništi neznámých lidí, odlišných zvyků a předsudků. Snaha sžít se s multikulturním prost... více


Komentáře (0)

Přidat komentář