Kniha vzpomínek - kniha plná emocí

recenze

Tuhle knihu jsem si vylosovala zcela náhodně z e-knih v mojí čtečce. Anotaci jsem nehledala, zalíbil se mi obrázek na obálce a název. Čekala jsem nějaký oddechový román. No to jsem se sakra sekla…

Těžší čtivo už jsem si snad z toho všeho vybrat ani nemohla. Louskala jsem ji několik měsíců, vždy kousek po kousku. Zaprvé mi nesedl styl psaní, který neudržel mou pozornost po delší dobu; zadruhé protože jsem se ve věčném skákání mezi vypravěči, postavami a v čase pořád hledala; zatřetí kruté téma, ze kterého mi bylo smutno. Musela jsem si to dávkovat. Na druhou stranu musím uznat, že popsáno je to v rámci možností hezky a citlivě, ač z každého řádku na člověka dýchá taková beznaděj. Líbilo se mi, že se kniha nezaměřuje vyloženě jen na vývoj nemoci, ale prostřednictvím oněch vzpomínek se dostáváme i k různým „bočním“ příběhům a díky tomu děj tak nějak pomalu plyne jako život sám. Ale nemohla jsem pořád najít nějakou pointu, ke které to má celé směřovat, nějaký smysl, význam, nedokázala jsem si představit, jak to vlastně skončí. A pak ten konec přišel… Čekala jsem asi všechno možné, ale toto? Ještě že u čtení sedím, jinak by mě to pěkně složilo. Ten závěr přihrál knížce hodně procent směrem nahoru, ten byl mocný. Nejsem z nejcitlivějších, ale přiznávám bez mučení, že tady mi pár slz ukáplo. Víc než pár…

Hledáte-li knihu, která si jen tak pluje na vlnách osudu, jenž se s nikým nemazlí a někdy umí být přímo zákeřný, která nikam nespěchá a pomalu vypráví o vzpomínkách, pak zkuste tuhle. A dejte jí čas…

Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti? Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala... více

Komentáře (0)