Dům plný vůní

recenze

Velice zvláštní a dle mého názoru poměrně ojedinělá, originální knížka. Je rozdělena na tři části – v první vyrůstá malá Emmeline s otcem na izolovaném ostrově obklopená jen přírodou, vůněmi, pohádkami a tajemstvími; ve druhé se ocitá v civilizaci, poznává nové lidi, moderní svět, školu a získává první zkušenosti s lidskou povahou, ale stále ještě zůstává v jakési menší komunitě; teprve ve třetí části se vydává do města, kde na prahu dospělosti objevuje nejenom skutečně „velký svět“, ale také pravdu o své minulosti a zjišťuje, k čemu všemu se její schopnost dá využít i zneužít.

První část bych nazvala téměř až kouzelnou, byla jako z jiného světa, plná vůní, pocitů, záhad a vyvolávala spoustu otazníků. Druhá část tuto magickou surrealistickou sílu ztratila, Emmeline se dostala do normálního světa, kde existuje šikana, zášť, zrada a nenávist, ale začaly se vysvětlovat některé z oněch otázek. V poslední části se význam vůní zase vrátil ve větší míře, ale v jiném smyslu než na začátku knihy. Už nikoli v říši dětské fantazie, ale v manipulativním směru vhodném pro využití v dnešním světě s vidinou zisku. Příběh sám se vyvíjel jako vůně – začátek byl výrazný a silný ve své originalitě, aby se následně postupně ztrácel a rozplýval v jakési mlhavosti, z níž místy překvapila údernost nějakého tónu. Postavy jsem si oblíbila, zejména ústřední hrdinka Emmeline byla velice zajímavá. Bohužel mě zarazil náhlý konec, jaký autorka zvolila. Pár okamžiků jsem byla naprosto zmatená a hledala jsem pokračování, než mi došlo, že tohle je vážně závěr. Ty postavy si zasloužily lepší uzavření svých osudů a čtenář by je nepochybně rád znal.

Řekla bych, že autorce lépe vyhovuje lyričtější sféra vyprávění, kde se zabývá především smyslovými vjemy a emocionálními záležitostmi, díky čemuž byla právě ta ostrovní část tak působivá. Její talent na popisování nehmotného je ohromující. S přechodem do „skutečného“ světa a reality se však tato poutavost náhle vytratila, kouzlo pominulo. Možná je to ale účelné. Možná tím autorka chce ukázat, že v tom klasickém konzumním světě přicházíme o svoje unikátní schopnosti a stáváme se bezvýraznou jednolitou masou. Až na ono nečekané ukončení mě ale kniha přesto oslovila a fascinovalo mě kolika různých společenských témat se dokázala alespoň decentně dotknout. A nejen to - po jejím přečtení vnímám mnohem víc pachy světa a lidí kolem mě a uvažuji nad tím, jak na mě působí.

Emmeline vyrůstá na osamělém ostrůvku poblíž kanadského pobřeží jen se svým otcem. Živí se tím, co jim poskytne příroda, tatínek Emmeline vypráví pohádky a učí ji poznávat svět prostřednictvím svých smyslů. Nikdy jí ale nevysvětlí... více

Komentáře (0)