Království za vodu

recenze

Strážkyně pramene (2014) / Thanyss

Dystopie. Svět, který není tak úplně v pořádku. Svět, kde se díky lidskému pochybení něco zvrtlo. Svět, v němž je naše doba hluboko zapomenutou minulostí.

Račte vstoupit do reality, kde lidé trpí nedostatkem té nejzákladnější věci, potřebné k přežití – vody. Veškeré zdroje pitné vody jsou majetkem armády a je jich tak málo, že převážná část distribuované tekutiny je odsolená mořská voda a i ta je na příděl. Kdysi dávno v Temném století se na naší domovské planetě strhly války o zbývající ropné zásoby, dříve ukryté na zamrzlém severním pólu, avšak vlivem globálního oteplování věčný led postupně roztál a odhalil tak nová naleziště. Lidská chamtivost nezná mezí a každý si tak chtěl urvat něco pro sebe. Zaslepeno honbou za ropou, si lidstvo nevšimlo, že mořská voda si postupně bere pobřeží a zaplavuje zdroje sladké pitné vody. Podnebí se postupně začalo měnit. Zmizely zimy. Sníh se stal součástí legend. Dostupná voda pro každého je pouhý mýtus. Zbylo jen horko a sucho, všudypřítomný hmyz a občasné deště a zimy, při nichž neklesne teplota pod deset stupňů Celsia.

Emmi Itäranta nás zavádí do Skandinávské Unie, kde v jedné vesnici žije Noria. Spolu se svými rodiči žije na kraji obce a pomáhá svému otci při čajových obřadech. Přestože mají stejně jako ostatní vodu na příděl a jsou tak odkázáni na rozmarné potrubí, nedostatkem vody rozhodně netrpí. Čajový mistr je totiž také strážcem pramene. A tak jednoho dne, kdy je Noria dostatečně stará, vezme ji otec na místo, které neexistuje. Místo uprostřed hory, kde si vesele zurčí a bublá pramen čisté pramenité vody. Od této chvíle se i Noria stává strážkyní tajemství, ze které jí hrozí hrdelní trest. Všudypřítomné vodní hlídky nemilosrdně dohlíží na dodržování zákonů. Stavba nelegálních potrubí vás může stát život. Armáda navíc motivuje udavače vysokými odměnami za informace, vedoucí k odhalení vodní zločinnosti. Nikdo si tak nemůže být jistý, zda soused, který se na něj ještě ráno vesele usmíval, nešel odpoledne s udáním na nejbližší stanici. Namalovaný modrý kruh na dveřích zchátralých domů se stal noční můrou každého obyvatele vesnice.

Po smrti otce převezme Noria jeho povinnosti čajového mistra a nadále střeží tajemství pramene, přestože si všímá, že armádní složky se o ní začínají zajímat. Mezitím se situace s příděly vody začne horšit, v Unii jsou hlášeny atentáty a povstání, vodovodní potrubí jsou uzavřena, životadárná tekutina je rozdávána pouze do barelů z cisterny uprostřed náměstí a to jen dle schváleného harmonogramu. Příděly, které mají kromě pití vystačit i na další činnosti, jako mytí nádobí, praní a koupání, tak zoufale nestačí pokrýt nároky na běžnou lidskou potřebu. Když Noria vidí, jak rodina její kamarádky Sanjy trpí žízní, jednoho dne poruší svůj slib a zavede Sanju na místo, které neexistuje.

Příběh plyne jako voda, někdy se mírně zčeří, ale uhání svým tempem nerušeně dál, zcela lhostejná k lidským osudům. Budete svědky trosek lidské civilizace, spatříte lidstvo živořit v nuzných domech, prohrabávat se skládkou a hledat nějaké užitečné věci, které by se daly ještě použít. A právě na skládce nalezne Noria a Sanja staré CD a rádio s CD přehrávačem. Starý kompaktní disk skrývá netušené tajemství. Je skutečně možné, aby na světě ještě existovala místa s pramenící neznečištěnou vodou, jak tvrdí neznámý hlas ze staré nahrávky?

Líbí se mi, jak si autorka hraje s jazykem. V jejím podání není problém představit si ukrytý horský pramen, kypící životem, cítit jeho chlad. Stejně tak skvěle dokáže popsat mdlou odsolenou vodu i zoufalé lidi, kteří nabírají odpornou žlutohnědou břečku ze skládkového potoka, protože to je jediný volně přístupný zdroj vody. Že není tak zcela zdravotně nezávadný, zřejmě není nutné zdůrazňovat. V knize můžete narazit i na jiné kontrasty, třeba pečlivě udržovanou a zavlažovanou čajovou zahradu proti nedalekému mrtvému lesu, kde ze stromů zbyly jen mrtvé pahýly. Horský pramen a vyschlé říční koryto. Poklidný čajový obřad proti boji s nedostatkem vody. Vyděšené a trpící obyvatelstvo vzdorující nemilosrdným vodním hlídkám. Voda je v příběhu všudypřítomná, příběh samotný je vodou. Máte-li odvahu spatřit neveselou budoucnost, vstupte do jejího proudu a nechte se unášet světem, kde právě voda má nevyčíslitelnou hodnotu a je tak strůjcem mnoha lidských vlastností a situací – radosti, neštěstí, strachu, tajemství, zrady, života, nemoci i smrti.

Strážkyně pramene je dystopií nutící k zamyšlení, vypráví alternativní budoucnost, která by se však snadno mohla stát skutečností, pokud si nedáme pozor a pokud budeme nad problémy zavírat oči s tím, že nás se to přeci netýká. Jenže to my jsme zodpovědní za to, co tu necháme příštím generacím a na to se snaží Emmi Itäranta upozornit. A třeba až si příště půjdete natočit skleničku s vodou, uvědomíte si, že něco tak samozřejmého by mělo katastrofální následky, kdybyste otočili kohoutkem a do sklenice vám neukápla ani jedna jediná kapka. A to den za dnem.

Ticho není prázdné či nehmotné a není jím třeba spoutávat něco neškodného. Obvykle střeží síly, jež mají moc všechno zničit.

Příběh dívky jménem Noria, která se v rodné vsi má stát příští “mistryní čaje. Po velké přírodní katastrofě vládne ve světě přísný vojenský režim a rychle docházejí zásoby vody. Zatajování a skrývání vodních zdrojů je trestným čin... více

Komentáře (0)