Kyšův Sudetenland je mrazivé čtení o národnostních třenicích

recenze

Leoš Kyša se na chvíli zbavil svého kotletovského pseudonymu, aby nás zavedl do Sudet počátku 90. let. Čekají nás změny režimu a také národnostní třenice, protože v Kyšově světě nedošlo k odsunu sudetských Němců. No a taky je tady ta vražda.

Kniha Sudetenland Leoše Kyši (alias čtenářům známějšího Františka Kotlety) se odehrává v alternativní realitě, kdy po 2. světové válce sice došlo částečnému k odchodu Němců z našeho pohraničí na západ, ale mnohem víc jich zůstalo a muselo se popasovat s následky. To je ovšem minulost, protože se píšou 90. léta 20. století, socialismus padl a před každým se otevírá zářná budoucnost. Ta ovšem nečeká jednoho bývalého inspektora gestapa, který je zavražděn.

Leoš Kyša si vymyslel svět, který se tak moc od našeho neliší, vlastně to mohl být i náš svět, kdyby se věci v 50. letech odehrály trochu jinak. Svět je to strhující, protože si ještě vybral zajímavé období našich dějin - přestavbu počátku 90. let a proces demokratizace Československa. Kniha se také odehrává na periferii, na Bruntálsku, kde trvá, než tam doputují všechny změny z Prahy. Do těchto kulis zasadil příběh vyšetřování vraždy na pozadí národnostních třenic.

Jedná se o zběsilou jízdu od začátku do konce, kde nechybí zmínky o nacistickém zlatu, skinheadech, Občanském fóru, prvních svobodných volbách či Havlově amnestii. Prostě o tom, čím to v naší zemi v devadesátkách žilo. Kouří se všude a o sto šest, turek je preferovaný typ přípravy kávy a ta instantní je vyvažovaná pomalu zlatem. Hlavní postava je mladý krajánek, novinář z lokální redakce Mladé fronty, který si o svém povolání nedělá žádné iluze, přes to se snaží odvést dobrou práci. A snaží se ve svých textech vystříhat klišé. Což se mu nedaří a Leoš Kyša na to pomrkáváním své čtenáře neváhá upozornit. Nechybí tu ani vnadné ženy, spolehlivý trabant, či články z dobového tisku, které celý příběh dávají do kontextu. Kyša zkrátka jede na vlně nostalgie.


Příběh je ale, mnohem více než detektivkou, zamyšlením nad tématem rasové nenávisti, která v kyšově světě panuje mezi Čechy, Sudetskými Němci a Romy. Je o nemožnosti se smířit se starými křivdami, které se táhnou už po generace. Vypovídá o tom, že lidé jako masa mají nenávistné povahy a odpuštění je něco, co jim nikdo nemůže nakázat, ať bychom jakkoliv chtěli. Tohle téma je v současné době více než aktuální, jak můžeme vidět dnes a denně v televizních zprávách. Jen si místo českých Sudet stačí představit Pásmo Gazy.

Tuto myšlenku shrnuje sám hrdina Daniel Lichke, když se dozvídáme, že „lidi vždycky zajímalo jenom to, co je rozděluje, ne spojuje. Vždycky hledají spíš nepřátele než přátele a staré křivdy pořád žijí. Je jednodušší bojovat ve starých válkách znovu a znovu než budovat něco nového.“

Pokud čekáte jenom klasickou detektivku, asi vás Sudetenland zklame. Podobných detektivek, a i lepších jsou plné regály. Pokud ale přistoupíte na Kyšovu hru a budete se stejně jako on zamýšlet co by kdyby, čeká vás příběh, který není vůbec radostný a nutí k zamyšlení nad nepoučitelností lidstva.

Je jasné, že tato kniha není pro všechny. Já jsem si ji ale užila, takže trochu lepší 4* z 5*.

Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců. Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod ps... více

Komentáře (0)