Láska si někdy dává na čas...

recenze

Stačí si počkat (2024) 5 z 5 / TerezaMondeková
Stačí si počkat

Strčila jsem ruku do kabelky a začala v ní šmátrat, a vtom Louie zaječel: ,,Pane Dallasi, ať nevytahuje pepřák!"
Cože?
Kristepane. Zamračila jsem se na něj. ,,Hledám jen vlhčený ubrousky, abych ji mohla jeden dát, Lou. Nevytahuju pepřák."
,,Nene," hádal se se mnou a já periferním pohledem sledovala, jak Christy ucouvla. ,,Slyšel jsem, jak telefonuješ s Vanny. Říkala si, že jestli tě ještě jednou naštve nastříkáš jí do ksichtu pepřák, a taky její mámě a její babičce -"
,,Kur-ník, Louie!" Celá jsem zrudla a užuž jsem otevírala pusu, abych ho okřikla, že se přeslechl. Ale... přesně tohle jsem řekla. Bylo to v žertu, ale řekla jsem to. Podívala jsem se na Dallase, a ten vážný kliďas se v tu chvíli tvářil, jako by zadržoval prdy, ale snad se jen snažil nerozesmát.

,,Spoustu věcí se o lásce dozvíte, až když zakusíte tu opravdovou. Nejlepší láska není něžná a sladká a plná srdíček a pikniků. Není roztomilá a božská.
Skutečná láska je drsná. Skutečná láska se nikdy nevzdává. Ten, kdo vás doopravdy miluje, vždycky udělá to, co je pro vás nejlepší, zastane se vás, obětuje se. Ten, kdo vás doopravdy miluje, dobrovolně podstoupí jakoukoli nepříjemnost.
Nikdo neví, co je opravdová láska, dokud nepotká někoho, kdo byl ochotný se pro něj vzdát toho, co má na světě nejradši.
Ale opravdová láska taky znamená, že ho nikdy nepostavíte před podobnou volbu."

O tom, že život je nefér, by vám Diana Sacillasová mohla vyprávět. Před dvěma lety tragicky a nečekaně přišla o milovaného bratra Rodriga. Ten po sobě nechal dva malé syny. Diana se ze dne na den stala opatrovnicí svých dvou synovců.

,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys jí opravdu nastříkala do ksichtu pepřák, ale odpověď už asi znám."
Pevné jsem k sobě semkla rty a pokrčila rameny.
Dallas zvedl ruku a přejel mi hřbety prstů po tváři, pořád se usmíval. Pak mě vzal za bradu. ,,Ty jsi vážně cvok."
Jen jsem znova pokrčila rameny. ,,Jo. A ty to víš a stejně tu pořád jseš."
Jeho úsměv ztratil na síle, ale nezmizel. Zhluboka vydechl, bylo to, jako by jeho dech vážil tisíc tun. Potom mě ještě jednou pohladil po tváři a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Jeho hlas zněl takřka něžně. ,,A nikam se nechystám, Peach."

Ani po dvou letech se se ztrátou svého bratra nedokázala vyrovnat. Navíc je ve výchově někdy úplně ztracená. Ale už kvůli svým synovcům, kteří se stali světlem jejího života, musí jít dál a postarat se o ně.

,,Snažila se v sobě vyškrábat ještě špetku vůle, čehokoli, co by mi pomohlo překonat bolest, která mnou projížděla jako nůž a ničila všechno, co mě činilo mnou.
Jak to, že se člověk nikdy nedokázal smířit s tím, že život není fér? Jak to, že nikdy nepřestane bolet vědomí, že někoho, koho milujete, už nikdy neuvidíte?"

Nové město, nový domov, má skvělou rodinu, skvělé přátelé, úžasnou práci, kterou miluje... Teď už jí chybí jenom přítel nebo manžel.

,,Vždycky jsem si říkal, že jednou se svojí manželkou zestárnu, takže na tom příštím pokusu si musím dát hodně záležet. Bude to navždycky."
Moje srdce se rozjančilo.
A Dallas pokračoval, nevědomky tím své případné nastávající podepsal rozsudek. ,,Nebyla by moje první, ale rozhodně by byla jediná, na který by záleželo. Myslím, že by taky dokázala počkat na tu správnou chvíli. Postaral bych se, aby toho nikdy nelitovala."

Její pozornost upoutal její nový soused, který je dost přitažlivý, ale taky dost mrzutý a nevychovaný, proto se mu snaží za každou cenu vyhýbat. Teď to ale půjde těžko, když trénuje baseballový tým jejího synovce a ona se s ním bude často vídat... Z tohohle nemůže vzejít nic dobrého!

,,Pokud nezabere, když jsi na lidi milá, que todos se vayan a la fregada. Až se jdou všichni bodnout."

,,Jo, možná se o sebe umíš postarat sama, ale napadlo tě někdy aspoň náznakem, že by se o tebe chtěl starat i někdo jinej?" zavrčel.
A mně ve zlomku vteřiny vyprchaly z těla všechny emoce. Jen tak. Puf. Byly pryč.
,,Ty... co?" Byla jsem snad pořád tak opilá, že jsem nerozuměla jeho slovům? Nebylo by to poprvé, ale neměla jsem pocit, že bych byla až tak mimo.
Dallas se zaklonil, jeho výraz jako by říkal ,,děláš si že mě prdel?"
,,Být tvůj kamarád bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělal."
Počkat. ,,Vážně?" zeptala jsem se, rozpolcená mezi tím, co řekl před chvílí, a tím, co mu splynulo ze rtů právě teď. Působilo to dojmem, že se snaží říct, že se o mě chce starat, ale...
,,Jsi nejvíc nemožná, nejvíc neskutečná ženská, co jsem kdy v životě potkal, Diano. Půlku času bych tebou nejradši pořádně zatřásl a tu druhou bych tě nejradši..." Odmlčel se a dal mi hleděl přímo do očí.


Nádhera! Kniha byla jedna z nejemotivnějších, které jsem od ní četla, ale pro mě je pořád Top Srdcem proti zdi, Kulti, S láskou, Lukov. Stačí si počkat je hned za nimi. Autorka se zaměřuje na show burn, ale tady to bylo opravdu pomalé... Rozhodně nečekejte během příběhu nějaké lechtivé scény. Během příběhu se vytváří jejich přátelství, prohlubování jejich citů, uvědomění si, co pro sebe znamenají. Vztah mezi hlavními hrdiny... na samotném začátku byl mírně nepřátelský. Z toho nepřátelství se stalo přátelství. A z velmi hlubokého a silného přátelství se stala láska. V knize se setkáme i s předešlými hlavními hrdiny... S Vanessou a Aidnem, ale i s Kultim a Sal.

Příběh je hodně emotivní. Je to hlavně kvůli tomu, že se celý příběh točí okolo rodiny, jejich pouta. Ale taky o ztrátě blízkého člověka, jak se s tím vyrovnat, jak moc to bolí, jak to ovlivní celý zbytek vašeho života. Bylo to smutné. I když byla o Rodrigovi v nějaké knize jen zmínka, tak jsem jeho smrt hodně oplakala. Další téma, které se v knize dost rozebírá je rodičovství a pochybování samo o sobě. Neustále pochyby, jestli děláte všechno správně, aby jste nešli dětem špatným příkladem, jestli jim dáváte všechno, co potřebují. Musím uznat, že až díky této knize mi došlo, jak je rodičovství náročné... jak obrovská zodpovědnost to je. Nechyběl ani typický humor, na který jsme u Zapaty zvyklí. Já jsem se během příběhu dost zasmála. A epilog... třešnička na dortu. Příběh je o bolesti, ztrátě, přátelství, lásce, štěstí a rodině.

Diana.. tu jsem si zamilovala už v knize Srdcem proti zdi. Získala si moje sympatie už jen tím, že i když byla na dně, i když přišla o nebližší osobu, tak i tak se držela a vzala si do péče své dva synovce! Ruku na srdce... to by neudělal každý. Docela mě mrzelo, jak se k ní chovala její máma... dost mě to štvalo. Já si osobně myslím, že Diana byla úžasná "máma", která své synovce nade vše milovala a podporovala, udělala by pro ně cokoliv a snažila se za všech okolností jim jít příkladem. Kdyby se na její kluky někdo jen špatně podíval, tak si to s ním šla hned vyřídit a když jim někdo ublížil... Bůh tu osobu ochraňuj! Diana byla opravdu bláznivá a to se mi neskutečně líbilo.
Louie a Josh... do těch jsem se zamilovala. Líbí se mi, že hlavní hrdinka má v péči dva malé kluky. Je to příjemná změna. A upřímně... kdo se do těch dvou kluků nezamilovala!? Byli k sežrání!

Dallas... ze začátku to byl taková bručoun. Když se ale začal otevírat, tak se ukázalo, jakou má povahu, priority. Líbilo se mi, jak byl Dianě oporou, jak jí pomáhal a staral se o ni, staral se o děti. Co se mi ale opravdu líbilo, jaký měl postoj k tomu, že si s nikým nezačne, dokud je ženatý. To mě opravdu dostalo. Byl do Diany zamilovaný, chtěl s ní být, ale držel se a nezačal si sní, dokud nebyl volný. Moc se mi líbilo, že byli nejlepšími přáteli, spřízněnými dušemi, to jak pracoval s dětmi. Na konci jsem se do Dallase naprosto a totálně zamilovala!

Stačí si počkat Stačí si počkat Mariana Zapata

Láska si někdy dává na čas. Další hit od královny slow burn romancí. Jestli někdy někdo řekl, že dospělost je brnkačka, tak toho asi ještě moc nezažil. Diana Casillasová se nebojí přiznat, že je někdy úplně ztracená – vždyť se ze... více

Komentáře (0)

Přidat komentář