Láska vítězí pouze v…

recenze

Pravidelně dáváme všanc city našeho srdce a jednáme tak, jak nám radí náš mozek. Zdá se nám to správné, mnohdy jako nejlepší řešení situace, které se bojíme anebo jí prostě nechceme porozumět.

Kočár do neznáma je série, kterou píše česká spisovatelka Hana Marie Körnerová, a nyní ji dovedla do úspěšného završení. Poslední knihou, která mapuje lásku, rodinné problémy i státní záležitosti na francouzské i české půdě, potvrdila, že se nemusí za svoje počiny ale vůbec stydět. Ani protentokrát neztratila kniha na síle a čtivosti.

Jestli minule jsem si užíval dobu Velké francouzské revoluce, tak tentokrát se vedlejší dějová linka upne k císaři Napoleonovi, který do příběhu také určitou měrou zasáhne. Naštěstí v pravý čas, jinak bychom byli bez jedné z hrdinek. Emoce i prožívání jednotlivých postav není jen neznačeno, ale bravurně vylíčeno.

Škoda jen že se věnujeme především Hermíně a dalším ženám v knize, protože i mužští hrdinové by stáli za psychologický progres a hlavně pro čtenáře by to byla skvělá zkušenost, stát se na chvíli jimi. Přesto to ale ději knihy nikterak neubírá na kvalitě. Naopak autorka dokáže čtenáře upoutat a držet jeho pozornost až do konce. Mrzí mě trochu jen, že „závěrečný epilog“ dostal jen bodové ztvárnění, třeba by si hrdinové zasloužili nějakou kratší novelu, kde by bylo vše krásně ukončeno.

*
To bylo hodně zlé. „Z něčeho mě viníte?“ zeptala se přesto. „Z ničeho vás neviním. Nikdy jsem to nedělal. Pokud vy snad máte pocit, že jste se něčím provinila, musíte zpytovat vlastní svědomí a neptat se mě.“
„Je mi to všechno líto,“ řekla Hermína upřímně. „Všechno, co nás přivedlo až sem. A nezáleží na tom, kdo z nás nese větší vinu. Pořád jsme to my dva. Patříme k sobě a neměli bychom si otravovat život takovými hloupostmi.“
Na okamžik se na ni podíval pohledem, který jí připomněl staré časy. Ale než stačil promluvit, ozvalo se ze zdola Vilémovo zaječení a po něm následoval mnohahlasý dětský křik.
*

Když něco jednou pěkného skončí, mrzí nás to, štve nás to a toužíme potom, aby se to zase jednou vrátilo zpět. Ne vždy se nám přání splní, ale přesto doufám a věřím, že autorka zase přidá nějaký ten příběh z historického prostředí Evropy i našich zemí, protože v tom je opravdu výborná. Takže s chutí se začtěte nejen do Císařské vyhlídky, zklamáni totiž určitě nebudete.

Hermína po tragickém roce 1794 přebývá v ústraní na východočeském panství. Provinční život ji však začíná nudit, zvláště ve chvíli, kdy se její sestra s manželem přesouvají do Toskánska, kde zdědili rodinné sídlo. Evropu mezitím z... více

Komentáře (0)