Lidé, kteří mě znali

recenze

Lidé, kteří mě znali (2017) / evasamankova

Dva životy. Ten první - mladá žena mezi dvěma muži. Než přijde 11. září a všechno změní... Ten druhý - zralá žena, matka dospívající dcery, žijící roky bez partnera... Oba životy se liší, a přece patří jedné jediné ženě...

Lidé, kteří mě znali je románovou prvotinou Američanky Kim Hooper. Ta se s veškerou vášní věnovala psaní už od základní školy. Dlouhé roky psala do šuplíků, a když se osmělila a začala rukopisy rozesílat nakladatelům, setkávala se zprvu jen s jejich otočenými zády. To, že se nakonec dočkala, dokládá, že přeci jen trpělivost (někdy) růže přináší.

Lidé, kteří mě znali vypráví příběh ženy jménem Emily, či chcete-li Connie. Emily před mnoha lety vyrostla a žila v New Yorku, vdala se, a dřív, než si začala své štěstí užívat, všechno se nevídaně zkomplikovalo. A tak se po 11. září 2001 rozhodla „zemřít“. Pro své blízké, pro život jaký vedla...

Lidé, kteří mě znali, si myslí, že jsem mrtvá...

Utekla do Kalifornie, stala se z ní Connie a vybudovala si nový život. Jiný, než ten předchozí, ale šťastný. To až do dne, kdy z úst lékařů slyší slovo „rakovina“. Stojí před ní náročná léčba s nejistým výsledkem. Co bude v případě, že to nedopadne dobře, s její třináctiletou dcerou? Kdo se o ni postará? Connie je nucena spoustu věcí přehodnotit a zřejmě nechat vstoupit do svého života konečně znovu i Emily...

Před čtenářem se obě časové roviny střídají. Poznáváme hlavní hrdinku, její život i motivy, které vedly k tak razantnímu rozhodnutí. Autorka tím naťukává několik složitých otázek. Ať už jde o nevěru, mateřské pouto, zodpovědnost, či těžkou životní situaci, kdy se role obrátí a z dítěte svého rodiče se stává nechtíc, vinou okolností jeho „rodič“. To vše přináší následky a odvíjí se z toho otázky volby, svědomí a těžkých rozhodnutí.

Hlavní hrdinku tak můžeme každý vnímat různou optikou, v každém období navíc odlišně. Ačkoliv příběh a zápletka na první dojem působí smutným a nostalgickým dojmem, a taky takové jsou, daří se Kim Hooper nesklouznout a neutopit sebe ani čtenáře v slzavém údolí. Vypráví jemným stylem s přirozeností, vlídností, a někdy i vtipem, a proto všemu navzdory z řádků v prvé řadě dýchá láska, křehký optimismus. A naděje... Protože dokud jsme, je tady vždy kousek naděje...

Příběh vypráví především to, co Bylo. A jako by respektoval, že to, co Bude, je vždycky reálně nejisté, není na místě očekávat od autorky ani jiný závěr její knihy, než právě takový. Jinými slovy - Kim Hooper uzavřela svůj příběh tak, jak mu slušelo nejvíce.

Lidé, kteří mě znali je výborná prvotina naplněná hořkosladkými pocity a mateřskou láskou. Čte se s lehkostí i těžkým srdcem. Je smutná, a je krásná...

Čtrnáct let po odchodu z New Yorku bylo vše v pořádku, ale následující den se všechno změnilo... Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních. Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si živ... více

Komentáře (0)