Lin Rina přichází s novým příběhem.

recenze

Limea (2021) / Podlavicí

Máte rádi oddechové zamilované příběhy, ale chtěli byste si přečíst příběh, kdy to nebude láska na první pohled, příběh z nezvyklého prostředí, jehož hlavní hrdinové jsou také neobvyklí? V tom případě je kniha Limea přesně pro vás.

Děj příběhu není časově zařazen, kdybych si ale chtěla tipnout, kdy se odehrává, zařadila bych jej na začátek 16. století do období zámořských objevů. Střetávají se zde totiž dva rozdílné světy. Jeden reprezentuje obyvatelstvo imaginárního ostrova žijící způsobem, který bychom mohli pojmenovat jako pravěký. Druhý, který připomíná středověký svět, je pak zastupován cizincem, jehož na ostrov vyvrhne moře.

Společenství lidí, ze kterého Limea pochází, žije na stromech, jeho hlavní obživou je lov a je přísně hierarchicky rozdělené do kast. Neznamená to, že by ale lidé nemohli postoupit nebo naopak sestoupit do jiných kast, vše záleží na jejich schopnostech. Právě po postupu do nejvyšší kasty touží Limey, chce se stát váženou lovkyní, aby už nemusela snášet příkoří a posměšky vrstevnic. V povoláních, která stromoví lidé vykonávají, najdeme největší změny oproti pravěkému systému, role mužů a žen jsou zde přehozené, takže ženy nejenom obstarávají potravu, ale také řídí chod celé vesnice, muži se naopak starají o domácnost.

Okamžiky, kdy se cizinec Nóatún střetává s Limeou a poznává fungování lidí na ostrově, jsou pro něj velmi šokující. Je sešněrovaný pravidly ze svého světa, z počátku je pro něj nepochopitelné úplně vše, s čím se seznamuje, ať už je to sporé oblečení, které Limea nosí, nebo výsadní postavení žen, na nic z toho není zvyklý. Jeho přítomnost je na ostrově navíc nežádoucí, protože stromoví lidé jsou uzavření před světem, takže ho Limea schovává v jeskyni.

„Vaří,“ vyslovil důrazně cizinec a já se zašklebila, což mě ale rychle přešlo, když pokračoval dál. „Ženy se chovají tiše a mravně. Nemluví, pokud se jich nikdo na nic neptá. A také neodporují.”
Nevěřícně jsem zamrkala. Něco takového jsem si neuměla ani při nejlepší vůli představit. Ženy, které nemluví? Něco takového neexistuje. Tak odlišné ženy přece být nemohou, i kdyby bydlely v jiné zemi.

Počáteční nedůvěra se ale postupně proměňuje v přátelství a porozumění a nakonec přeroste v lásku, která musí zůstat utajena.

Ostrov se ocitá v ohrožení, když se ukáže, že Nóatún není jediný cizinec, který se objevil na ostrově. Limea tak musí využít všechny své schopnosti, aby dokázala překonat tradice a předsudky, které ovládají její společnost, a hlavně ochránit svůj lid před zánikem.

Limea je příjemný, rychle plynoucí příběh o lásce, který nás ale dokáže vtáhnout do děje a v některých momentech také příjemně překvapit. Víme, že přijdou komplikace, víme, jak celá kniha dopadne, ale přesto celý příběh plyne v příjemném očekávání dalších zvratů a čtenáře dokáže vtáhnout do děje.


Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Limea je dívka z ostrovního národa Sorayů, která se rozhodla stát nejlepší lovkyní ze všech – do cesty za naplněním tohoto snu se jí však postaví nečekaná překážka. Když objeví zraněného cizince, kterého na pláž vyvrhlo moře, nedo... více

Komentáře (0)