Pekelná muka zasypaná popcornem a žužu bonbóny? Vyprstovaná
Polednice? Oceán promarněného spermatu? Třináctiletá holčička s mluvou
třicetiletého sebevraha? Ano, nový Palahniuk se vrhnul na trh a své panoptikum
zrůd obohatil postavami až kuriózně normálními.



Popsat peklo a nevyjít z toho jako diletant?
Stačí na sebe roubovat končetiny, sem tam přidat chapadlo nebo ozubenou hubu a
věc je hotova. Zrůdy zpod klávesnice začnou vylézat sami. Jedna omotá pisatelův
ukazovák, který obstarává písmeno M a hlavní postava se jménem Madison se
dostane přes marihuanovou otravu až k pekelné bráně. Moře a oceány
tělesných výměšků, která chrlí naše těla, včetně potracených spoluobčanů, kolem
kterého by se měli rozkládat protipotratoví aktivisté s cedulemi – my vám
to říkali. Peklo je peklo. O tom nemá cenu vést diskuze. Křik se mísí se
sténáním a do toho kolem pochoduje pětice teenagerů a svými cynickými průpovídkami
všechno utrpení zesměšňují až na dřeň.



A Palahniukova pekelná dřeň je přesně v režii
jeho předchozích knih. Hnus ve zvratcích pohřbeného jednorožce, na jehož
posledním trčícím kopýtku sedí zdeptaná holčička v růžových šatečkách a
pláče pro své vykradené dětství zavalené hamburgery a oplzlou televizí.
Ohavnost úsměvu v pokročilé fázi onemocnění tetanem. Zrůdnost nutkání
umlátit okolo letícího motýlka výkladovým slovníkem, kde bude pro knihu
Prokletí připravena kolonka – parodie na nekonečné seriály s pěticí
přemoudřelých puberťáků v hlavní roli.



Peklo bychom dle Palahniuka měli začít brát vážně.
Bude to budoucí stanoviště pro naše sny a naděje po zbytek věčnosti. Nebojte,
žádného odpuštění se nedočkáte. Prdíte s požitkem v přeplněném
výtahu? Tak si sem tam povařte ruku v horké vodě, průprava, to je to
slovo, které vám teď chybí. Mezi vařením vlastních končetin popadněte telefon a
pokuste se na náhodném čísle přesvědčit člověka na druhém konci bezdrátového drátu,
aby si promyslel možnost zřízení
hypotéky na svůj trapně prázdný život nebo
pouvažovat o pojištění všeho, co je v dosahu.



Palahniuk každou svou knihou ponižuje estetické
cítění na úroveň prostitutky se syflem, s kterou když už komunikovat, tak
leda okovanou botou a plivanci. U Prokletí nedosáhl svého vrcholu. Prostitutka
se vlní pod nánosy úsměvu, neplive na zem vlastní ozubení, nevytéká jí
z očí sliz slzí. Jako by Palahniukova chuť zmrzačit abecedu vlastní
osobností v tomto díle jemně ochabla a on dal hlavním hrdinům možnost
dorůst do jakési pochybné, ale přesto velikosti. Tímto, ve své tvorbě,
novotvarem, Palahniuk značně překvapil. Obzvláště při dočtení knihy, kde na nás
čeká sice hrubě depresivní, přesto happy end jako vystřižený z disneyovské
Sněhurky a sedmi trpaslíků. Jen ta rozplizlá lesní zvěř a závěrečný
potlesk/polibek chyběl.



Ze tří čtvrtin je kniha Prokletí souborem úvah na téma
peklo, ekologická uvědomělost, která konči u vlastního nadstandardního pohodlí,
snobství amerických zbohatlíků či sériovými, dá se snad až říct továrními
adopcemi dětiček ze zemí světa třetí cenové za účelem propagace vlastní osoby.
Jedna třetina je naplněna dějem, který, ač se jedná kupodivu o román, je svým
způsobem velmi nemístný. Už jen z toho důvodu, že je až citelně vidět, jak
si na něm Palahniuk nedal záležet. Jakoby mu u sto sedmdesáté stránky došlo, že
si slíbil stránek jen dvě sta a tak začal stránky plnit bujarými dějovými
zvraty. Kvůli čemuž vyzní děj prázdně, nastavovaně, jako polévka ze sekery,
která se dá pozřít, ale člověku nedá žádné hodnotné živiny. Jen naplnění
prázdného žaludku povinné délky knihy. Jen nastavení času, který se mohl strávit
lepším způsobem. Třeba zavážením plačící holčičky sedící na kopýtku stříbrného
jednorožce štěrkem na hrubo mletým.



Ostatní Palahniukovy knihy jsou promyšlenější, mají
jasně daný cíl, jsou vyváženější. Prokletí je kniha plná palahniukovského
humoru, jeho úvahy jsou svým svérázným způsobem hluboké a moudré, jeho tepání
do konzumní společnosti opět vytříbené. Ovšem kvůli ději vyznívá kniha trochu
odfláknutě. Možná za to může téma, peklo je plné chaosu a špíny, stejně jako
kniha sama.

---

Prokletí Chuck Palahniuk

Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady. Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když budete furt troubit v autě. A ne... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---