Tentokrát opravdu blahořečím svému štěstí za to, že jsem stihla napsat včas do recenzního konkurzu na knihu Měsíční svit nad Paříží a že si mě Jota vybrala. S příběhem jsem totiž strávila velmi příjemné večery.

Děj knihy se odehrává krátce po první světové válce v roce 1924. Hlavní hrdinkou knihy je Helena Parrová, dcera anglického hraběte. Do Paříže přijíždí ze dvou důvodů – aby se vzpamatovala z těžké nemoci a z následků zrušeného sňatku. A také aby konečně našla sama sebe, svůj život a to, kam jej chce nasměrovat. Po zrušení sňatku ze strany snoubence se jí v Anglii nežilo zrovna snadno. Společnost se na ni koukala skrz prsty a i když ji přímo nezavrhla, cítila Helena jejich pohrdání doslova na každém kroku. Po té, co se vyléčila z onemocnění spálou, které podle lékaře neměla vůbec přežít, dostala od rodičů svolení odjet k tetě Agnes do Paříže a zapsat se tam na uměleckou školu…

Helena je sympatická bytost, rozumná, vyrovnaná a na svoji dobu otevřená všemu novému a zajímavému, co ji může potkat. Miluje kreslení a dokáže se obdivovat všemu krásnému, co je kolem ní. Ačkoliv pochází z aristokratické rodiny, není namyšlená, snobská ani arogantní. Naopak přistupuje k životu s pílí, pokorou, skromností a bez zahořklosti. Je dobře vychovanou anglickou lady, ale zároveň ženou, která touží po něčem víc, než se jen dobře vdát za muže, kterého nemiluje. Prorazit okovy přísné výchovy a let odstrkování pro ni ale není nic snadného.
Další postavy byly také zajímavé. Nejraději jsem měla novináře Sama, Helenina spolužáka a velmi nadaného malíře Etienna a nejúžasnější svéráznou tetičku Agnes. Některým z aktérů knihy nedala paní autorka zrovna snadný osud a některým zase ne moc šťastnou povahu, ale všichni byli popsáni dobře a působili realisticky.

Paní autorce se podařilo zasadit svůj příběh do velice zajímavé doby, těsně po první světové válce a také do zajímavého prostředí. S hlavní hrdinou jsem se podívala do rozmanitých koutů Paříže, od těch nejskvělejších bulvárů až po mrňavé zarostlé uličky levnějších čtvrtí a tržišť. Užila jsem si jak večírků v lepší společnosti, tak posezení v levných hospůdkách a půvabných francouzských kavárničkách nebo taneční večírky v jazzových klubech. V průběhu čtení jsem potkala úplně obyčejné lidi – spolužáky z kurzů kreslení. Historicky známé postavy – spisovatele, malíře, umělce ze „ztracené generace“. A pochopitelně také šlechtice – například velkokněžnu Dimitri Pavlovovou (tetička Agnes). Popis tehdejšího života byl naprosto precizní a zajímavý. Líbilo se mi v hodinách kreslení, které navštěvovala Helena, v ateliéru, jejž sdílela s přáteli. U ní doma, v kavárničkách, na večírcích, dokonce i u švadleny, kde si nechala šít šaty. Bavilo mě toulání Paříží i klidná pohoda u moře v Antibes.

Kniha v sobě ukrývá milý a jemný příběh, zajímavé postavy, které jsem měla ráda a jejich osudy jsem si přečetla s chutí a zájmem. Už dlouho se mi nedostala do ruky kniha, která by na mě dýchala takovou pohodu, jako tato. Paní autorka se nevyžívá v příliš emocionálních popisech. Spíš se zaměřuje na vnímání jemné krásy a půvabu obyčejných věcí v životě člověka. Možná tomu napomáhá i umělecké ladění knihy, do kterého jsem nahlédla prostřednictvím Helenina kreslení a psaní některých význačných spisovatelů. Styl paní autorky není nijak složitý. Půvab této knihy spočívá v jednoduchosti, dobrých vypravěčských schopnostech a hlavně v prostředí, kde se příběh odehrává.

Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu pro ženy, najdeme zde také lásku, kterou hlavní hrdinka v Paříži potká. Příběh této lásky je napsaný moc hezky. Neční z něj žádná tisíckrát opakovaná šablona, není přehnaný a nepřináší čtenáři až na hranici vybičované emoce. Právě proto byl ale více opravdový a po dočtení zanechal příjemný pocit na duši. Paní autorka se dokonce dokázala vyhnout kýčovitému konci, jaký u podobných knih často bývá. Celý příběh byl krásně uvěřitelný. Vůbec mě nenapadlo pochybovat o tom, že nějaká taková Helena klidně mohla v Paříží žít, znát všechny ty známé lidi a prožít příběh tak, jak jej paní autorka sepsala.

Jako dobrý nápad hodnotím také slovníček výrazů a míst, který lze najít na konci knihy. Vzhledem k tomu, že v knize se celkem často míhají francouzská slovíčka a názvy různých součástí oděvů, míst, jídel a podobně, není podobný slovníček vůbec od věci.

Knihu doporučuji všem ženám, které si chtějí zpříjemnit podzimní večery s dobrou knížkou a ponořit se do půvabně jemného příběhu s hlavní hrdinkou, kterou si oblíbí od první stránky.

---

Měsíční svit nad Paříží Jennifer Robson

Je jaro 1924 a Helena Montagu-Douglas-Parr právě přijíždí do Paříže, aby si zde léčila rozchodem zlomené srdce. Je připravena přijmout opojný půvab Města světel a nechává se vtáhnout do světa ztracené generace a okruhu amerických ... více

---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---