Milostné básně? Kde?

recenze

Opravdu se snažím přijmout poetiku Petra Borkovce, ale nějak mi to prostě nejde. Při čtení jeho veršů mám trvalý pocit školní slohové práce v předmětu tvůrčí psaní, navíc ne příliš zdařilé, jako by autor musel napsat každý den potřebný počet slov, ale nedokázal najít zrovna ta slova, jimiž by skutečnosti, kterou vidí kolem sebe, dodal onu poetickou přesnost a výstižnost.
Milostné básně jsem otevřela proto, že jsem hledala básně o lásce. Nalezla jsem 53 krátkých básní, které spojuje pobyt na venkově, v lese, u rybníka, na chalupě či v zahrádkářské kolonii. Opakují se tu motivy sov, lesa, kosů a lovné lesní zvěře, motivy smrti matky i otce, očí či koster. Některé verše jistě zaujmou:

Pak, už ve tmě, roháč/lepí, rozlepuje hrušňové listy,/ dva další mění patra dubu/ v kožená křesla plná drobků./ Lehátková křesla, ta neskutečná,/ šermují a plandají v zahradě jak řeči/ ani sedět, ani ležet, všechno špatně,/ ale nakonec v tom usneš.//

Jiné matou: Porovnej kouř s Novotnými/ Ti na všechno pamatují./ Dole pod sněhem někdo práská prkny./ A odpoledne tam přehazuje uhlí./ Jinak nic, sucho a světlo, všechno/ pro borovici v okně: / šmátrá mi pod košilí, když se shýbám k nádobí,/ a já si myslím, že je to rok mrtvá máma./ Co udělat? Vyjít a sáhnout na navátý sníh pod schody/ jak na diamant.//

A člověk pořád hledá ty milostné verše, cit, vztah, prožitek. A nalézá sovy, kosti, brouky a hady.

Možná tomu jen nerozumím, určitě to bude tak. Nakonec jednu milostnou báseň nalézám, jmenuje se Paní Mehwa a je o muži, nebo snad v básni promlouvá žena?

Vrátím se k Petru Borkovci zase později, zkusím to určitě znovu, ale teď chvíli ne, teď si potřebuji odpočinout.

Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Básník Petr Borkovec (1970) civěl vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. V Milostných básn... více

Komentáře (0)