Mocní a bezmocní

recenze

Šógun (2009) / Lenka180

Odhodlávala jsem se k Šógunovi více než rok. Audiotéka jej nabízí jako součást uceleného souboru Clavellových děl, tak zvané "asijské ságy". Nakonec jsem audioknize s excellentním přednesem Pavla Soukupa dala před tištěnou verzí přednost. Japonská kultura mi není úplně neznámá, takže mě rozsekaná těla a usekané hlavy zejména v úvodu knihy zase tak nešokovaly. Ten pravý úžas přišel až ve chvíli, kdy autor dal nahlédnout pod masky svých hrdinů.

Podobně jako v knize Musaši (zde moje recenze https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/legenda-98307) se ocitáme na počátku 17. století v okolí Ósaky. Zde se odehrává příběh, který má skutečný předobraz: ztroskotání Angličana u japonských břehů a nástup nové dynastie šógunů, kterou začíná období Eda, které pak v Japonsku trvalo až do poloviny 19. století. Nejedná se o historicky věrný román, ale o román, v němž je věrně zobrazena japonská kultura a tradice a současně v něm vystupují skutečné historické osobnosti byť s pozměněnými jmény. Tak například se dozvíme, že každý Japonec má, jak se v knize vysvětluje, tři tváře: jednu, kterou ukazuje světu, druhou kterou ukazuje své rodině, a třetí, tu vlastní, kterou neukazuje nikomu. Hlavními motory japonské společnosti byla poslušnost k lennímu pánovi a lpění na tradicích. To vše jednotlivce ohrožovalo i ochraňovalo současně. Společnost byla přísně rozdělena na jednotlivé vrstvy, které sice byly více či méně prostupné, ale přesto určovaly postavení jednotlivce - jeho práva a povinnosti - po celý jeho život.
Při čtení románu si uvědomíte, jak vzdálené si naše kultury jsou, jak nekompatibilní. Jak naivní je se domnívat, že evropská kultura je pupkem světa. Ve druhé třetině díla si Andžin san (onen Angličan) s lítostí uvědomí, jak zbytečně umírají jeho krajané a jak zbytečně stárne jeho vlastní žena tam doma v Anglii jen pro nesmyslná nařízení, která vydává v Evropě církev. Vůbec je celé dílo prodchnuté nenávistí k církvi, ne k víře, ale ke katolické církvi. Její představitelé jsou zobrazováni jako fanatici, kteří káží vodu a pijí víno.

Pokud se chystáte Šóguna číst, pak vám přinese fascinující náhled do středověkého Japonska, ukáže, jak věci zcela běžné (vyměšování, sex - s krásným překladem "polštářování", přijímání potravy, smrt) lze nahlížet tak, aby se za ně nikdo nemusel stydět - jsou přece přirozené. A co je přirozené, nemůže být tabu. Rozehraje se před vámi fascinující šachová partie mocných (nebo možná rozprostře obří pavoučí síť), jejímž jediným cílem je vítězství, moc a sláva rodu, která přinese bohatství a slávu jedněm, a zatracení, smrt, ale také slávu těm druhým. A mezitím jeden úchvatný milostný vztah, kde slovo láska nejprve nemá žádný význam, protože takové slovo japonská společnost nezná. A jen tak mimochodem se naučíte nějaká ta japonská slovíčka. Hai?

Jedné větrné noci roku 1600 při pokusu obeplout svět ztroskotá holandská loď Erasmus u východojaponského pobřeží. Její velitel, jeden z předních evropských lodivodů, Angličan John Blackthorne, se tak stane „zajatcem japonských ost... více

Komentáře (0)