"Miluji svého syna Denise, ale nade všechno miluji válku," říká Karel Hora, který byl účasten válek od roku 1939 do roku 1961 vždy v první linii.
Rád bych v souvislosti s touto knihou zmínil nikoliv nepodstatnou příhodu z devadesátých let. Jak jsem slyšel, dávám. Někoho chytrého napadlo pozměnit v knize některé části. Čtenář změnu nepozná, přímý účastník ano, a výsledkem by mohlo být, že se ozvou zde ještě žijící svědci. Klaplo to, jednoho legionáře jsme našli v Karlovarském kraji, další se objevovali postupně.
Karel Hora, přestože se v poválečném Československu jen mihl, nenávist komunistů si vysloužil značnou. Ač se o K. Horovi po roce 1989 začalo psát více, nikde jsem se nedočetl o osudech jeho maminky a jeho sestry. Jak se jim asi žilo pod tlakem komunistů, navíc s neslovanskými rysy?
K. Hora zemřel jen několik měsíců před listopadem 1989. Nebylo mnoho přímých svědectví ze setkání s ním. Přesto se stal legendou, stačilo mu napsat jen jednu knihu a v ní popsat svůj život. Jak snadné.
In memoriam Rudolf Němček, Ota Hašek, kteří měli štěstí a vietnamské zajetí přežili.
Moje matka cizinecká legie Karel Hora
Životopisné pojednání o člověku, který se narodil v Japonsku japonské matce a českému otci. Karel Hora prošel snad všemi válkami, které v jeho době byly, a velmi poutavě popisuje politickou situaci v Československu po druhé světov... více