Minulost v podzemí

recenze

Trpět. Někdy to přijde zčistajasna, jindy se člověk postupně potápí níž a níž, dokud si nepřijde, že svět kolem něj, který tak dobře znal a vyhovoval mu, skončil a s ním i on sám. Naděje, která se vždycky někdy skrývá, nesmí umřít!

Pět postav, které mají něco společného. Tajemství, které před lety ukryly, se postupně dostává na povrch a ti, kteří o něm věděli, musejí zaplatit, a to nejvyšší cenou – vlastním životem. Co strašného se stalo ve středoanglickém hrabství Black Coutry? Proč někdo zavraždil ředitelku místní chlapecké školy? Na zoubek tomu se právě podívá detektivní inspektorka Kim Stoneová, která má vlastní démony z minulosti, které vyplavou při případu postupně na povrch.

Stará dobrá Anglie zase zažívá skvělé chvíle, i když jsou ryze kriminální. Tajemná hlavní vyšetřovatelka se mi líbí, i když její tým není z těch nejlepších a mnohé se několikrát opakuje, až je to silně naivní. Příběh přesto ale odsýpá a hrdinové z temné strany jsou dobře popsaní, jelikož se s nimi brzy setkáme tváří v tvář.

Ačkoliv se chvílemi zdá, že některé situace jsou dosti kruté a propracované – líbila se mi minulost dětského domova, už ne však jednotliví lidé, kteří v něm přebývali – celkové vyústění příběhu ale úplně tak dokonalé nebylo. Snaha tam ale znát je, vždyť líčení posledních chvil každé budoucí oběti vyzní pokaždé opravdu bravurně.

*
Už pouhý pohled na zlatavě hnědou tekutinu způsobil, že mu vyschlo v ústech. Lahev čtyřicetiprocentního alkoholu stála víc než sto liber. Byla to jedna z nejlepších uležených sladových obilných whisky; královna všech míchaných whisky světa. Jeho tělo zareagovalo. Jako by se právě probudil do Štědrého dne. Odtrhl od ní pohled a vzal do ruky vzkaz.
MŮŽEME TO PROVÉST PO TVÉM, NEBO PO MÉM, ALE STANE SE TO. TAK SI TO UŽIJ.
Klesl na židli, oči upřené na svého nejlepšího kamaráda i nejhoršího nepřítele.
Bylo jasné, co si pisatel přeje. Chce, aby zemřel. Zároveň se strachem cítil i úlevu. Vždycky věděl, že přijde den zúčtování, ať už v tomhle životě nebo jindy.
*

Váhal jsem dlouhou dobu, jestli si knihu mám nebo nemám přečíst. Udělal jsem totiž největší chybu a přečetl jsem si mnohé komentáře, které mě trochu – spíše dost – ovlivnily a postupem doby pomalu úplně odradily. A vlastně by to byla velká škoda, kdybych si tu knihu do ruky nakonec nevzal. Bavila mě totiž, i když se tam najdou pasáže, které se mi nelíbí, ale převládá z Případu Kim Stoneové: Němý křik relativně dobrý dojem. Proto si určitě pořídím i další dílo Angely Marsonsové, které by mělo v českém překladu vyjít ještě do konce roku.

Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy… Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpeče... více

Komentáře (0)