Monumentální publikace, která odhaluje tajemství, kolem kterých chodíme v přírodě většinou nevšímavě !

recenze

Stopy evropských zvířat (2023) / JanH

Nechtěl bych, aby to vyznělo nějak expresivně, ale při otevření této knihy na mě dýchl závan dětství. Díky Jaroslavu Foglarovi jsem i já jako tenkrát skoro všichni lovil bobříky, vedl si modrý život, s napětím četl Záhadu hlavolamu a posléze ji sledoval jako televizní seriál, učil se vázat nejrůznější uzly, stavět ohniště a také... ano, poznávat stopy zvířat! Dokonce jsem se z jedné zálesácké příručky naučil i stopy odlévat. To se dělalo tak, že se našla dobře zachovalá stopa, štětečkem se z ní opatrně odstranilo jehličí a jiné nečistoty, okolo se obtočil kroužek z lepenkového papíru a celé se to zalilo sádrou. Když ztvrdla, měli jsme krásný odlitek stopy nějakého zvířete. No a nyní na stará kolena mi z nakladatelství Kazda přišla kniha s názvem Stopy evropských zvířat (s podtitulem Určujeme a interpretujeme stopy a pobytové znaky)! Není to dojemné?

Hned dodám, že to není kniha ledajaká, nýbrž nádherný, na křídovém papíře vytištěný a takřka v bibliofilském provedení vydaný osmisetstránkový kolos, jakoby přímo zamýšlený k tomu, aby se krásně vyjímal pod vánočním stromkem coby originální dárek. Co se týká obsahu, pak i v tomto ohledu musím hovořit pouze v superlativech, neboť Stopy evropských zvířat obsahují nejen všechny relevantní informace o daném tématu, ale mezi řádky cítíme i autorovo srdce, jeho fascinaci krásami přírodní fauny a nadšení z toho, že se v ní dokáže orientovat podle nenápadných znaků, které po sobě zvířata zanechávají. Soudě podle jeho životopisu je Joscha Grolms ostatně jedním z největších světových znalců problematiky zvířecích stop a zásad stopování.

Ještě jednou se vrátím do dětství a to ke vzpomínce na to, jak jsem vždy poté, co napadl první sníh, běžel ráno do zahrady, abych se podíval, kdo všechno ze zvířecí říše se u nás přes noc pohyboval. A tak jsem se naučil poznávat stopy koček, zajíců, bažantů, kosů, veverek a dokonce i srnek, které se sem jednou též zatoulaly. Vždycky jsem si říkal, co všechno by mi zůstalo utajeno, nebýt toho, že napadl snih. A nyní mně Joscha Grolms přesvědčivě dokazuje, že ten sníh vlastně ani není třeba, protože pokud budu mít v přírodě oči na šťopkách, najdu plno zvířecích stop i v létě...

Stopy evropských zvířat jsou zajisté odbornou a do značné míry i vědeckou publikací, což by ovšem nemělo nikoho odradit. Autorův literární styl je totiž natolik „lidový“ a nekomplikovaný, že z jeho knihy má požitek i ten, pro nějž by toto téma bylo jinak nezajímavé. Když k tomu připočteme více než tisíc nádherných fotografií a přes pět set kreseb, pak i z tohoto údaje musí být zřejmé, že jde vpravdě o monumentální dílo!

A tu mne napadá následující myšlenka: Mnoho rodičů (možná dokonce většina) řeší problém, jak dostat děti od počítačů, od všech těch pochybných rádobydobrodružství v podobě virtuálních her. Je možné, že jednu z cest nabízí Joscha Grolms, neboť největší dobrodružství a nejnapínavější zážitky se dají nalézt především v přírodě, v přímém kontaktu s reálným světem. Pořídit svému potomkovi hodnotné knihy s přírodní tématikou (a Stopy evropských zvířat mezi ně určitě patří) mu může pomoci odpoutat zrak od umělých lákadel na monitoru...

Děkuji nakladatelství Kazda za recenzní výtisk, velmi si vážím toho, že mi dali důvěru a věřím, že jsem ji nezklamal. Ještě dodám, že (pokud jsem tedy dobře informován) se má 20. 11. 2024 objevit dotisk, což je dalším důkazem toho, o jak skvělou a žádanou knihu se jedná...

Stopovat divoká zvířata je přirozené. Rozeznávat stopy a rozmanité pobytové znaky se může naučit každý, kdo projeví dostatek trpělivosti a vytrvalosti – a na začátku mu s tím může pomoct dobře zpracovaná příručka. Stopování zvířat... více

Komentáře (0)