Jistě každý z nás zná nějakého toho staršího mrzouta, který urputně trvá na starých pořádcích a neustále vykřikuje něco jako: „ta dnešní nevychovaná mládež, nic to neumí, jen se fláká”. Takový je na první pohled i Ove, hlavní hrdina knihy Muž jménem Ove, jež je prvotinou švédského spisovatele Frederica Backmana. Frederic je ve Švédsku znám především jako bloger a sloupkař charakteristický lehkým vyjadřováním a laskavým humorem. Stejným stylem je napsaná i kniha o starém mrzoutovi, který si nepřeje nic jiného, než v klidu zemřít.

Ove je postarší pán. Má rád ve věcech řád a pořádek. Je zatrpklý, mrzutý a zklamaný. Přeje si jen, aby lidi dokázali respektovat pravidla a řád. Tyto dvě věci mu pomáhají orientovat se ve světě, kterému dávno přestal rozumět. Počítače bez klávesnice, řadové domy místo lesa a francouzská auta (Ove neuznává nic jiného než poctivý Saab). To jsou věci, které jsou pro Oveho nepředstavitelné. Zrovna tak jako cizinci.

V životě už přišel o vše, na čem mu záleželo. Celé roky poctivě pracoval a najednou už není potřebný. Svůj čas tráví pravidelnými ranními obchůzkami vilové čtvrti. Dohlíží na dodržování zákazu vjezdu do obytné oblasti, zapisuje si SPZ aut, které stojí na 24 hodinovém parkovišti, a plánuje svoji sebevraždu. Až uklidí, zkontroluje topení a vyřídí obchůzky, navrtá hák a konečně se opět setká se svoji milovanou zemřelou manželkou Sonjou. Jenže to by se právě nesměla přistěhovat do vilové čtvrti nová rodina. Otec nemehlo, který neumí ani zacouvat obytným přívěsem a matka drzá těhotná imigrantka Parvaneh. Od této chvíle všechno ztrácí svůj řád. Dokonce i Ove.

Muž jménem Ove je často přirovnáván ke Stoletému staříkovi. Přiznám se, že mě Stoletý staří tolik neoslovil, a proto mohu říct, že jsem ráda, že Muž jménem Ove je jiný. Ano, je plný laskavého humoru, avšak je to spíš jen doprovodný jev, nikoliv hlavní zápletka. Stěžejní téma se týká lidského života, osamělosti, kterou Ove cítí, ačkoliv se kolem něj na jeho vkus pohybuje až příliš lidí. O tom, zda má smysl žít, když už nemáme žádný důvod. O byrokracii a úřednících, mužích v bílých košilích, kteří jen berou a nic nedávají. Postupně se dostáváme pod cynickou a mrzutou slupku a poznáváme Oveho takového, jaký opravdu je.

V protikladu proti tomu stojí Parvaneh jako žena, z nichž čiší radost a chuť do života. Ona a Ove jsou proti sobě jako oheň a voda. Vytáčejí se do nepříčetnosti, avšak přesto si postupně vyšlapují po cestičce porozumění. Nesmím zapomenout ani na kocoura, který se zjevuje, jak se mu zlíbí a má stejně jako Ove svoji hlavu. Chvíli máte chuť se smát Oveho cynickým a ironickým poznámkám, jeho dialogům s kocourem i komickým situacím, do kterých se Ove dostává. V další chvíli zase cítíte jeho smutek, osamělost a zklamání. Postupně poznáváte mladšího Oveho a skládáte střípky, které stvořily toho současného.

To vše nakombinované tak, že toho není ani málo, ani moc, ale tak přesně akorát. Dojemné části nepřekračují hranici mezi únosností a kýčem. Humor se zase drží v laskavé a milé podobě a nespadá do hloupých vulgarit. Konec se zdál být možná trošku sentimentální, ale pro mě byl jen přirozeným vývojem událostí.

Malá cizinka vykročila směrem k němu. Ove si všiml, že to, co prve považoval za vysoký stupeň obezity v oblasti břišní, je ve skutečnosti pokročilé stadium těhotenství.
„Copak to auto řídím já?!“
Ove na ni několik vteřin oněměle zíral. Poté se obrátil na blond mameluka, který se konečně vyprostil z auta a stál s oběma rukama zdviženýma vzhůru v omluvném gestu. Měl pletený svetr a držení těla člověka trpícího akutním nedostatkem vápníku.
„A ty seš kdo?“ chtěl vědět Ove.
„Já jsem řídil,“ oznamoval vesele mameluk.
Měřil přinejmenším dva metry. Ove byl vždycky instinktivně podezřívavý ke všem nad metr osmdesát pět. Ze zkušenosti došel k závěru, že jim krev zkrátka nezvládá dotéct až do mozku.

Shrnutí
Ove je zkrátka příjemným příběhem o životem zklamaném mrzoutovi, který ztratil důvod žít. Jenže sebevražda musí ještě chvíli počkat, osud má Ovemu ještě co vynahrazovat. Ideální směsice dojemných scén s laskavým humorem, který se Vám okamžitě vryje pod kůži. Nečekejte, že po přečtení najdete smysl života nebo že budete vědět, jak zacházet se starými mrzouty. Spíš Vás Ove pobaví, dojme a možná Vám ukáže, že nic není černobílé. Doporučuje 9 z 10 kocourů, ten desátý je totiž starý mrzout a odmítl se se mnou bavit.

90%

---

Muž jménem Ove Fredrik Backman

Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do... více

---

Komentáře (7)

Přidat komentář

---