Muž, který sázel stromy – útlá kniha o tom, že každý může změnit svět

recenze

Krátká novela Jeana Giona Muž, který sázel stromy poprvé vyšla již v roce 1953. Od té doby se dočkala řady překladů, znovuvydání a dokonce i animovaného filmu. Mění životy a inspiruje dodnes.

Pokud se mě kdokoliv zeptá na to, jakou knihu si musí přečíst, vždy doporučím Gionův svazeček Muž, který sázel stromy. Je to útlá novela, kterou každý zhltne do hodiny, takže se hodí i pro toho, kdo nečte. Vydání od Vyšehradu obsahuje nádherné ilustrace Heleny Konstantinové, které potěší oko. Ale to nejdůležitější, co si zaslouží každé doporučení, je poselství knihy.

Jean Giono v knize vypráví o tom, jak se před první světovou válkou toulal po opuštěném francouzském venkově. V tomto bohem zapomenutém kraji narazil na starého ovčáka, který začal ve vyprahlé pustině sázet stromy. Den za dnem se neúnavně věnoval této činnosti, kterou se čas od času vracel spisovatel pozorovat. Ze zasazených semínek vyrostly stromy, ze stromů les, který dával život. Vrátila se zvířata, vyschlé prameny se zase zaplnily vodou a do opuštěných vesnic se nastěhovaly mladé rodiny. Za to mohl jeden člověk, který přes třicet let sám, krůček po krůčku, měnil svět.

Muž, který sázel stromy má pouhých 52 stran. Přes to je to obsahově hutná kniha. Čas, který čtenář tráví jejím čtením, je zanedbatelný v porovnání s časem, ve kterém o ní bude po dočtení přemýšlet. Je to kontemplativní kniha o naději. O tom, že i jediný obyčejný a nepatrný člověk dokáže změnit věci k lepšímu, inspirovat ostatní a přetvářet svět. A nic za to nechtít. Důležitá je pouze jeho vnitřní síla, píle a vytrvalost. Kéž by byl svět plný takových lidí, v tom případě by se nám hezky žilo.

Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoř... více

Komentáře (0)