Můžou za to trenýrky

recenze

Přistižen (2012) / Bolkonská

Proč to čtu, když se pak bojím?

Zase jednou thriller. Já to opravdu nemám ráda, mrtvoly v pokročilém stádiu rozkladu a křivá obvinění a někdo aby po někom střílel...

Umím si moc dobře představit, že hodně lidí má právě tohle rádo. Proč ne. Je to thriller. Máte být úplně thrilled, o to přece jde.
Coben má nicméně něco navíc. A já jsem ho spíš četla kvůli tomu. Sahá po aktuálních tématech, umí si s nimi poradit a zakomponuje je do tak šílené (a přece důsledně logické) zápletky, že člověk chtěnechtě hloubá, jak se mu to mohlo povést. Podle mě si to kreslí. Schéma vztahů a chronologie normálně na papíře. To jedna hlava jinak nepobere.

V této souvislosti můžu rovnou předeslat, že pokud nejste stejným způsobem geniální analytici jako Coben, nemáte šanci uhodnout rozuzlení dřív než pět stránek před koncem. Já, pravda, neoplývám žádnou jasnozřivostí, diplomaticky řečeno, a v detektivkářských fintách zběhlá taky nejsem, ale podle mě se tohle prostě ani nedá.

Letem světem, konkrétněji co je na tom fajn:

Coben nevaří z vody. Hezky popisuje, jak pouhé tři měsíce po události opadá zájem médií i veřejnosti o případ pohřešované dívky Haley. Noviny i televize vymačkají z případu, co se dá, ale když vyšetřování déle nikam nepokročí, nemají z čeho čerpat a zavedou pozornost jinam. Zdrcená rodina zůstává se svým utrpením sama.

Coben nadprůměrně dobře píše. Přímá řeč je až na výjimky, kdy sklouzne k mírnému americkému patosu, perfektní. Věta střídá větu, novinářka si procvičuje svůj ostrovtip a právník zákeřným sarkasmem přibíjí nevinného k lavici obžalovaných. Podobně však opisy – stručné, lehce vtipné a obrazivé:
„Michele měla skutečně obří hlavu, zejména v poměru ke štíhlému tělu. Vypadala jako balónek s héliem na provázku. Zdálo se, že se jí pod tou vahou musí zlomit krk.“
Nebo:
„Povalovali se v obýváku, jak to umějí jen teenageři, jako kdyby je někdo připravil o kostru a zbytek odložil na nejbližší polstrovaný kus nábytku.“

Někdo by to možná nepostrádal, přesto ty neotřelé nápady a svěží popis dělají z Cobenova příběhu skvělé čtení.

Do třetice morální rozměr, který, připouštím, asi nebude zajímat každého. Když se pronásledovaný stane obětí. Někoho dovlečete k soudu, věříte svým důkazům víc než své intuici a do čtyř týdnů to najednou sami zakoušíte – někdo na vás kydá špínu, ušili to na vás a není z toho úniku. Jak se k takovému podrazu dá využít internet a sociální sítě, na to by chytřejší z nás přišli sami. Těm ostatním to Coben názorně předvede.

„Udělali jsme, co jsme museli udělat, abychom ochránili svoje děti,“ říká jedna postava, jak se příběh blíží k závěru. A mrazí z toho. Ani ne tak pro nějaké vnější hrůzy, jako spíš proto, že jde o jedno z těch těžko řešitelných dilemat. Určitě to znáte. Kdybyste mohli odvrátit světovou válku tím, že zabijete jedno jediné dítě, udělali byste to? A kdyby to dítě bylo vaše?

Mně je z toho trochu špatně, ale možná by se to dalo chápat jako důkaz, že Coben otevírá nepříjemné otázky a s lehkostí a grácií nenápadně rýpe do něčeho, o čem se nikomu moc nechce mluvit.

Takže ano. Pokud se nebojíte a nevadí vám mrtvoly a tak dál, Coben je ta pravá volba.

Na trenýrky v nadpisu jsem úplně zapomněla, promiňte. Ale snad je to z těch pár slov vlastně jasné. Za všechno prostě můžou trenýrky. Kdyby nebylo těch trenýrek, nikdy by se nic nebylo stalo.

Ošklivé, ošklivé trenýrky!

---

Přistižen Harlan Coben

Chynna má stejně jako většina mladistvých, jimž Dan Mercer pomáhá, vážné problémy. Telefonicky ho naléhavě žádá o návštěvu. Dan ví, že pokud jí vyhoví, zničí si život. Přesto to udělá. Past sklapne – televizní reportérka Wendy Tyn... více

---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---