Na ocet na ocet rozhodně nezůstane!

recenze

Když za mnou přiběhl můj kamarád s touhle malou knížkou v ruce, obrovským úsměvem a slovy chvály, myslela jsem, že při nejmenším prodělal mozkovou příhodu – spíš lobotomii. Na obálce byla plnoštíhlá žena u notebooku a celý ten skvost nesl název Na ocet. Ne moc náročnou dedukcí jsem tedy vyvodila, že to asi nebude žádná věhlasná klasika, ani novodobé dílo, pro které kritici neznají jiná slova, než slova nadšení! Kategoricky jsem odmítla knihu číst. Když jsem ale uviděla, v jak euforickém nadšení se kamarád nachází, rozhodla jsem se to risknout.

Příběh je o pětatřicetileté, plnoštíhlé Daniele, která tráví většinu svých osamělých večerů ve společnosti čokolády. No, proč by vlastně taky ne? Čokoláda na rozdíl od chlapa nezklame, ani když změkne. Obyčejné klišé – příběhů o ženách jako je Daniela, jsou mraky. Naše hrdinka je ovšem docela jiná. Zatímco se její kolegyně utápí v žalu, depresích, alkoholu nebo jednorázovkách, Daniela si s úsměvem vede blog, kam zapisuje všechny svoje postřehy, vnitřní pochody, nářky i občasné radosti.

„Chci chlapa. Žádnýho sebestřednýho nagelovanýho přešlechtěnce, ale chlapa, co má smysl pro humor i pro zodpovědnost. Chlapa, kterej mi dítě nejen udělá, ale taky mu bude vzorem. Slibuju, že až s ním prožiju první nepředstíranej orgasmus, dám pokoj a nenapíšu už ani řádku. Má to teda jeden háček – ten chlap mě ještě ani nepozval na rande, vlastně jsem ho ještě ani pořádně nepotkala. Včera se jenom krátce stavil u šéfa. Tedy pokud to byl on. Ale já jsem trpělivá. Takovej Abrahám z bible měl prej děti až po sedmdesátce. A mně je teprve třicet pět a v zrcadle vypadám na dvacet, když si nasadím klobouk se závojem a zhasnu světlo.“

I přes veškerý svůj humor se ale Daniela občas trápí a čeká, lépe řečeno usilovně hledá, toho pravého. Nebo i levého, ale hlavně nějakého. Bohužel jediný, kdo o ni má jakýs takýs zájem, je její obtloustlý, ženatý šéf. Tudy cesta nepovede! Proto Daniela vysílá své feromonové vzkazy na všech dalších bojištích. V metru, v posilovně, v kavárně, na internetu.

Nakonec to vypadá, že se zadaří. Osud je k ní přece jen milostiv! Do práce ji přivede milého kolouška – shodou okolností šéfova syna. Daniela zbystří a rozhodne se co nejrychleji k útoku. Přece jen, štěstí přeje připraveným a proto Daniela vytáhne všechny klasicky ženské zbraně i zbraně svého vlastního patentu.

Bohužel, Michal je tak trochu trouba a Danielino snažení neopětuje. Co víc, on si toho, trubec, asi ani nevšimnul! No, možná to není ten pravý adept na manžela. Možná bude muset hledat zase jinde. Ale kdo ví? Bez boje se Daniela nevzdá!

Teď můžu říct, že kamaráda jistě nepostihla žádná mozková dysfunkce, ani nic podobného – leda že by se to stalo i mně – protože Na ocet je opravdu úžasná věc! Takhle vtipnou knížku už jsem nečetla opravdu hodně dlouho. O to víc mě to zaráží, když si uvědomím, že Na ocet mám hledat mezi literaturou pro ženy. Tam sakra ani náhodou nepatří! Na ocet je humor, humor a pak až něco o ženách.

Je to vskutku nezvyklé – i když vlastně ani ne. Autorem je chlap – tam je ten zakopaný pes a důvod, proč se u knížky lámu v pase. Díky mužské nadsázce a odstupu se z jinak tragického, ženského údělu stává vtipná satira plná humoru a ironie, ale i vhledu do hlubin ženských srdcí.

Tak to tak vypadá, že muži se jen vymlouvají, že nám ženám nerozumí!

Pětatřicetiletá svobodná Daniela cítí, že se jí život s přibývajícími roky i kily pomalu ztrácí mezi prsty, a tak si aspoň píše blog, aby mohla humorem bojovat proti samotě. Touží po spřízněné duši, ale lidé se od ní odrážejí jako... více

Komentáře (0)