Naivitou proti debilitě

recenze

Zázrak v Praze (2012) / herdekfilek

Před Bohem jsme si všichni rovni, ale ano, i ty, Lojzíku, s tou svojí křivicí. Před Bohem jsme si všichni rovni, a to i v případě, který je zařazen ve slovnících pod pojmem absurdita náboženství či faktická
neexistence Boha. Lidé začínají opět hledat nový směr cesty lidstva. Tržní kapitalismus je očividně zcela prázdný, přeje pouze sviním, lidí používá namísto vysoce ekologického pohonu. Jako bionaftu, kde jsou všechny naděje člověka spáleny a přetaveny na pohyb vstříc peklu profitu. Žijeme životy beznaděje, bezradnosti, hluboké, vnitřní a zdá se, že neodstranitelné. A zdání neklame. Samozřejmě, že svůj zrak většinou zapouzdříme, abychom viděli jen to štěstí, co kolem nás vykvétá, člověk tíhne k vlastní přirozenosti a přirozeností je mít se dobře a rád. Ovšem množství štěstí ubývá a do pouzder se vkrádá stín zoufalství. Jsou tu ovšem tací, kteří zasvětili svůj život brblání na poměry a lásku k sobě by neuměli dostatečně hníst, kdyby nebyli v opozici. Zaplať Bůh za ně.

Hans Novotný je novinář s třicetiletou praxí a hned v úvodu je postaven před hotovou věc. Jakožto šéfredaktor má měsíc na to, vyvést plátek Hlas dne z červených čísel. Vymíní si na majiteli zcela volnou ruku při změně obsahu novin, na kteroužto je mu neochotně přikývnuto. Další den vychází Hlas dne a jeho náplní je pravda. Pravda bez příkras, bez manipulace, bez lživých kolotočů. Pravda z pohledu autora Martina Leschingera,


která se někdy trochu

zakoktá,

ale
přesto pravdou je.



Autor postavil děj na jazykovědné funkci - co by, kdyby – a zařadil tak dílo do říše pohádek pro dospělé, kde dobro je dobré, zlo
je skryté, ale všudypřítomné a výhra je jen zdáním. A zdání, jak už tu někdo říkal, neklame. Lidé se oddávají plytkému konzumu, gerontům se odpírá právo na moudrost honbou za slevami, homosexualita je ze zcela logického úsudku proti přírodě, korporace ničí český národ, velká kupónová privatizace byla přemostěním mezi tamtím a tímhle a nebýt jí, byli bychom na tom nejspíš mnohem hůř, a další z pravd, které zurčí a dehonestují a honorují a pučí a možná také lžou.

Dát předním médiím možnost, psát měsíc výhradně pravdu, strhla by se ve světě do dvou dnů pravděpodobně válka. Média si pravdu přemalovávají a značně kazovou repliku předvádějí jako originál. Z toho důvodu stále více lidí odchází k alternativnímu zpravodajství, ke konspiracím, kde se ovšem mohou objevovat i zcela zjevné prkotiny. Lidé zhnusení provládním/proevropským/proglobalizačním duchem všech médií ve spojení se stále zužujícími se příjmy a v nepřímé úměrnosti s rostoucími výdaji, zoufale hledají uklidnění v duchovních pavědách, v hovorech s mimozemšťany a anděly, ti pragmatičtější zase v konspiracích, kde politik řekl-li bé, myslel tím samozřejmě ká a dešifrování jednoho výbuchu dá člověku možnost dojít k rozřešení iluminátské nadvlády a řízené destrukce evropské ekonomiky ze státu Ňamangbaty. V něčem ta pravda je, v něčem zase pouze manipulace a touha hezky tržně a kapitalisticky zbohatnout na touze po štěstí ostatních lidí.

Martin Leschinger napsal knihu, která měla na to, tnout do živého. Bohužel byla zkalena jakousi mělkostí. Autor mohl dodat knize grády, ale příliš pospíchal do cíle, některé situace v knize měl a
musel rozvinout, ale zůstaly trčet v prostoru, nedopovězeny, odkopnuty, některé položky knihy byly s ohledem na realitu, neskutečné, snad až absurdní, při spěchu autor někdy zapomněl na logiku věci, vykreslil postavy tak, aby se bezvýhradně hodily do krámu. Autor je inteligentní člověk, který umí psát, umí gradovat děj, ale někdy na své schopnosti hřeší a na přísnější provázání děje s postavami kašle.

Námět knihy je nosný a potřebný. Mluvit o pravdě se musí, a proto více takových knih, ale s nutností si je před vydáním pročíst a poopravit.

Příběh z české současnosti. Zázrak v Praze je příběhem o nás. Příběhem o hledání pravdy, která je stále více zázrakem... Děj knihy se odehrává ve světě českého mediálního byznysu. Den za dnem se v něm svádí nekončíci boj o nejs... více

Komentáře (0)