Napínavý špionážní thriller z kruhů CIA.

recenze

Plavec (2015) / Knihomolka :)
Plavec

Hranice mezi státy mizí stejně jako hranice mezi přítelem a nepřítelem, pravdou a lží, minulostí a přítomností.
Začátek osmdesátých let, Damašek. Bezejmenný americký špion opouští své dvouměsíční dítě a nechává ho nejistému osudu. Celý život ho pak tíží vina, míří kamkoliv, kde mu nebezpečí a stres umožní zapomenout – do Libanonu, Afghánistánu či do Iráku.
O třicet let později mladá švédská zaměstnankyně Evropského parlamentu Klara Walldéenová narazí se svým bývalým přítelem Mahmúdem Šammúšem na citlivé informace o mučení během amerických tajných operací. Stanou se cílem agentů CIA, kteří jsou pověřeni utajit to, co by se mohlo stát mezinárodním skandálem.
V Bruselu mezitím oportunistickému švédskému lobbistovi Georgi Lööwovi přidělí děsivého klienta a temný úkol…
"Pokaždé když tě objímám, je to naposledy. Vím to od samého začátku. Když ses tehdy vrátila a já vzal dítě do své bezesné náruče, nedokázal jsem myslet na nic jiného, než že ho držím naposledy."

Tento napínavý špionážní příběh Mahmúda Šammúse alias Plavce začíná v 80. letech v Damašku, kde mu kvůli nastražené bombě zahyne přítelkyně. Zůstane tedy sám s dvouměsíční dcerkou, kterou odnese na velvyslanectví a zanechává ji napospas osudu. Tento čin se mu ale v jeho budoucím životě neustále připomíná a on ví, že před minulostí se neschová na žádné misi!

S Mahmúdem se opět setkáváme po zhruba 20 letech, kdy ho kontaktuje jeho dávný kolega, se kterým v minulosti prodělal speciální výcvik. Od tohoto okamžiku se rozjíždí kolotoč událostí, který obrátí vzhůru nohama životy všech našich hrdinů a čtenáři umožní nahlédnout do špionážních intrik a úkolů CIA.

Plavec je velmi zvláštní knížka hlavně pro více dějových linií, které se v příběhu odehrávají. Postupně se dozvídáme různé příběhy lidí, které se ze začátku zdají vzdálené, ale v průběhu děje zjišťujeme, že každá událost, která se odehrála měla určitý význam. Čtenář je svědkem mistrovsky napsaného díla, ve kterém si nikdy není jistý na co narazí na další stránce, a které mu otevírá svět té nejtajnější špionáže, kde jsou lidské životy neustále v ohrožení.

Joachim Zander vytvořil velmi napínavý a autentický příběh špiona CIA. Celkově se kniha četla velmi dobře, díky napínavému ději a nečekaným zápletkám – celý příběh tak dostane rychlý spád a my doslova hltáme každou další kapitolu až do, po celou dobu, nepředvídatelného konce knihy.

Tato knížka spadá do sekce thrillerů, což je pro mě zatím ne moc objevená sféra knih, ale musím říct, že mě Plavec velmi příjemně překvapil! Ze začátku jsem se trochu vylekala četných dějových linií, které se střídaly a ve kterých jsem zatím neviděla souvislost. Zanedlouho se ale příběh začal ubírat spletitější cestou a já jsem zjišťovala, že všechno do sebe zapadá jako ve skládačce, a že každý detail je důležitý.
Asi od poloviny knížky jsem byla u jejího čtení opravdu napjatá a nemohla jsem se od Plavce odtrhnout, protože jsem byla vážně zvědavá, jak tento příběh dopadne.
Na druhou stranu to byl příběh plný intrik, podezírání a snahy o přežití.. a byli jsme svědky také toho, že v oblasti špionáže měl lidský život kolikrát menší cenu než tajná informace - čímž působil docela mrazivě.

Tato knížka, která se stala mezinárodním bestsellerem, je opravdu kvalitně napsaná a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.


Plavec Plavec Joakim Zander

Hranice mezi státy mizí stejně jako hranice mezi přítelem a nepřítelem, pravdou a lží, minulostí a přítomností. Začátek osmdesátých let, Damašek. Bezejmenný americký špion opouští své dvouměsíční dítě a nechává ho nejistému osudu... více


Komentáře (2)

Přidat komentář

Knihomolka :)
11.02.2016

Protože mě tento žár nenadchl - kniha byla napsaná dobře (jak jsem psala) a byla jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, jelikož jsem si tím rozšířila čtenářské obzory, ale žánrově mě nechytla- takže proto ;)

lenkaknel
16.12.2015

"Tato knížka, která se stala mezinárodním bestsellerem, je opravdu kvalitně napsaná a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst."

Potom moc nerozumím tomu, proč ji hodnotíš jako průměr :-)