Návrat Bridgertonových

recenze

Šťastně až do smrti (2023) / Kikina182

Série Bridgertonovi se mrknutím oka stala světovým fenoménem. Jistě na tom mělo zásluhu i seriálové zpracování na Netflixu, které dostalo sérii trochu více do podvědomí. Ale pravdou je, že tahle série byla oblíbená už dlouho předtím, po vypuknutí seriálu si jen našla mnoho nových fanoušků. Ostatně stejně jako u mnoha knih i v tomto případě platí, že knihy jsou lepší než seriál. O hodně.

Jednotlivé knihy nešly fanynkám z hlavy a psaly autorce různé dotazy. Potřebovaly totiž vědět, jak to bylo s jejich oblíbenými postavami dál. A Julia Quinn na některé z těch otázek odpověděla v knize Šťastně až do smrti, která je souborem druhých epilogů pro všech osm knih a ještě jedním navíc pro Violet Bridgertonovou.

Při čtení mě hodně překvapilo, že se některé z epilogů příliš netýkaly původních párů, což mě (obzvlášť v některých případech) mrzelo, ale většinou ty povídky byly opravdu skvělé, takže to rozhodně nepovažuji za něco špatného.

Jak to tak bývá u povídkových knih, nelíbil se mi každý z epilogů. Velkou část povídek jsem si však zamilovala a hodnotila jsem je pěti nebo čtyřmi hvězdičkami. Několik jsem hodnotila jako průměr a bohužel se našla i jedna povídka, která si ode mě nevysloužila ani jednu hvězdičku.

Vévoda a já Druhý epilog o Simonovi a Daphne se mi moc líbil. Úplně jsem z něj cítila atmosféru knihy, skoro jako kdyby tenhle příběh nikdy neskončil a jen po uplynutí několika desítek let přirozeně pokračoval. Nejspíš na tom mělo zásluhu především to, jakou vedlejší zápletku si autorka pro tuhle povídku zvolila, protože ačkoli hlavní zápletka byla také zajímavá, té atmosféry by docílit nezvládla. (5/5)

Vikomt, který mě miloval Druhý epilog o Anthonym a Kate sice nepřišel s ničím novým z hlediska vývoje jejich příběhu, ale perfektně vystihl povahu a vztah jednoho z mých nejoblíbenějších párů ze série. Povídka byla živelná a neskutečně vtipná, především když se do příběhu přimíchalo několik dalších Bridgertonových, ale zároveň moc roztomilá. (5/5)

Nevhodný návrh V epilogu hráli Benedict (a především) Sophie docela významnou roli, ale příběh ve skutečnosti nebyl vůbec o nich. Jednalo se o povídku o Sophiině sestře, kterou jsem nečekala, ale nakonec jsem byla moc ráda, že epilog pojala autorka takto. Bylo to něco známého a zároveň nového, ale především jsem si příběh užila, hodně jsem se u něj usmívala a některé situace byly tak vtipné, že jsem nedokázala zadržet smích. (5/5)

Čekanka Na druhý epilog Colina a Penelope jsem se neskutečně těšila. Brzy se však ukázalo, že je příběh z velké části spíš o vztahu mezi Penelope a Eloise, což mě trochu zklamalo. Ale i když jsem nedostala to, co jsem očekávala, byl to opravdu skvělý příběh a hodně objasnil. Navíc o vztah Penelope a Colina jsem rozhodně nepřišla, byly tu tři skvělé scény mezi nimi, které jsem si zamilovala. No a Colin se nenechal vystrnadit v podstatě z žádné scény a tak nechybělo mnoho vtipných částí. (5/5)

S láskou, Eloise Jelikož se dostala Eloise ke slovu už ve čtvrté povídce, byl tento epilog věnován její nevlastní dceři Amandě. Navíc autorka trochu experimentovala a napsala příběh v ich-formě. Bohužel se mi příběh absolutně nelíbil. Ich-forma k němu nesedla a autorka se vlastně pokusila v krátké povídce vypovědět to, co by vydalo na celou knihu. (0/5)

Nečekaná láska S tím, jak skončil příběh Francesky a Michaela, jsem byla naprosto spokojená, a tak jsem z tématu, které si autorka pro tento epilog zvolila, nebyla příliš nadšená. Jenže pak jsem se do příběhu začetla a musím říct, že se jedná o nejlepší epilog z celé sbírky. Je skvěle napsaný, perfektně navazuje na knihu a je tu velký důraz na emoce. (5/5)

Poznáš to z polibků Čekala jsem, že se příběh bude soustředit na Hyacint a Garretha, ale šlo tu spíš o hledání pokladu. Nemůžu říct, že by se jednalo o špatnou povídku, ale pro mě bylo tohle téma naprosto nezajímavé a mnohem radši bych si přečetla něco osobnějšího a emocionálnějšího. (3/5)

Před svatbou Druhý epilog o Hermione a Gregorym mi tematicky příliš nesedl. Povídka, která osvětluje, jak se jmenovali všichni jejich potomci, mi přišla nudná. Mnohem raději bych byla, kdyby k tomuhle autorka vytvořila rodokmen a příběh napsala o něčem zajímavějším v jejich životě. Takhle můžu říct, že je povídka skvěle napsaná, hodně informativní, ale nic co bych si užila. (3/5)

Violet v rozkvětu Věřím, že příběh Edmunda a Violet by mohl být skvělý. Ale je to hodně dlouhý příběh o ještě větší lásce a krátká povídka to zkrátka nedokáže vystihnout v celé své kráse. Příběh, který obsahoval důležité okamžiky jejich života, se mi sice líbil, ale vzhledem k tomu všemu, co v něm nebylo zaznamenáno, nebyl dost. (3/5)

Jsem moc ráda, že druhé epilogy vznikly a já se tak mohla vrátit zpět do světa Bridgertonových (ehm ne, že bych se do toho světa nevracela aspoň jednou měsíčně pročítáním svých oblíbených scén).

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Ale jak to bylo dál? Otázka, kterou si položí v závěru čtení oblíbené série snad každý. A proto Julia Quinnová vyslyšela své věrné čtenáře! Osm sourozenců, různé rodinné vztahy, dcery a synové, neteře a synovci a na vše dohlížejíc... více

Komentáře (0)