Nejasné hranice: jak by dopadl první kontakt s mimozemšťany?

recenze

Nejasné hranice (2024) / Suzanne

Erin Marthenová se po šesti letech, které nedobrovolně strávila mezi mimozemšťany zvanými šatchrani, vrací mezi lidi. A přivádí s sebou vojáka Kchrata. Jenže Kchrat je geneticky upravený zabiják, který vypadá jako Dravec, stvůra z lidského hororu. Existuje naděje na spojenectví mezi pozemšťany a šatchrany, když se Kchrata všichni lidi bojí?

(Recenze vznikla v rámci barterová spolupráce s nakladatelstvím Host, kterému děkuji :)

Navigátorka Erin Marthenová před šesti lety jako jediná přežila havárii vesmírné lodi a omylem se ocitla na území neznámé mimozemské rasy. Šatchrani se sice podobají lidem – tedy až na geneticky upravené vojáky, kteří jsou dokonale vybavení pro přežití ve vesmíru a zabíjení. A právě jeden z nich, Kchrat, Erin našel a zachránil.

Marii Domské už Hostu vyšla temná fantasy Sivá krev, ale tentokrát se pustila do žánru space-opery. Pojala si ho ale po svém, a soustředila se na osobní rovinu, komplikované vztahy a vytvořila spíš takové konverzační sci-fi.

Nejasné hranice jsou skvěle napsané, čtivé a chytlavé. Marie Domská má děj dobře vymyšlený, takže se prolínání přítomnosti a minulosti doplňuje a vytváří k sobě paralely. V příběhu nechybí spousta intrik, lží, nejrůznějších manipulací, nějaká ta akce i trocha humoru.

Marie Domská se obešla bez sáhodlouhých technických popisů, jak občas bývá ve sci-fi zvykem, ale přitom dokázala vytvořit (alespoň pro mě) uvěřitelný svět a lidsky podat, jak by dopadl první kontakt lidí s mimozemšťany.

Postavy jsou nejednoznačné, nikdo není ani hrdina ani zloduch, všichni mají dobré i špatné stránky. Čtenář postavy poznává postupně, takže vnímá hlubší vrstvy, lži, manipulace, ale i lidskost a pochyby. Paradoxně „nejlidštější“ a nejsympatičtější postavou je mimozemšťan Kchrat, přestože vypadá jako příšera z hororu.

Největší slabinou Nejasných hranic je bohužel hlavní hrdinka. Erin se chovala nevyrovnaně, nepochopitelně a neuvěřitelně ukňouraně. Navíc věčně lhala a manipulovala, ale její intriky nepůsobily nijak promyšlené. Spíš mi přišlo, že do všeho vnáší chaos. Právě kvůli jejím lžím jsem byla v závěru spíš zmatená a neměla jsem dojem, že by do sebe jednotlivé dějové linky a informace zapadly a vytvořily část mozaiky.

Taky jsem úplně nevěřila tomu, že se Kchrata všichni bojí jen kvůli tomu, že vypadá jako stvůra ze starého hororu, když dokázal, že je inteligentní, má emoce a smysl pro humor. Na druhou stranu, když se podívám na některé spoluobčany, kterým vadí lidé jiné barvy pleti, náboženského vyznání nebo sexuální orientace, tak se obávám, že by první kontakt lidstva s mimozemskou rasou dopadl přesně tak, jak Marie Domská popsala, nebo spíš ještě hůř.

Ve výsledku jsou Nejasné hranice lákavým prvním dílem plánovaného třídílného cyklu Kchrat, i když do dokonalosti jim něco přeci jen chybí. Každopádně se ale těším na druhý díl s názvem Skryté ultimátum, který už na mě čeká na poličce, i na třetí, závěrečný díl, který by měl u Hostu vyjít v první polovině roku 2025.

Původní česká space opera o křehkém soužití dvou odlišných civilizací. V roce 2138 jsou lidé slabou, bezvýznamnou civilizací, slepě tápající na okraji šatchranské říše. Zničehonic se ale jejich nouzový signál ozve z míst, kde ... více

Komentáře (0)