Kniha Příběh služebnice se odehrává v neurčité době, zřejmě na počátku 21. století. Vládu nad světem převzala sekta církve Gileád, kde se žena stává pouze nástrojem plodnosti a je využívána k rození dětí. Mladé ženy, které jsou schopny reprodukce jsou shromážděny nejprve ve "výchovném táboře", kde je jim vysvětleno, co mohou a co ne a pak umístěny do rodiny bezdětných manželů - velitele a jeho manželky. Do "rodiny" patří ještě tzv. marty - služky - ženy, které už nemohou mít děti, ale pomáhají s chodem domácnosti.
Hlavní hrdinka Fredova nám předkládá syrově a naturalisticky svůj příběh, který prožívá a do něj vkládá retrospektivy se svého předchozího života, kdy ještě fungovala společnost svobodně (tak jako v současné době). Autorka se nebojí ani popisu "obřadu plození" a nebo visejících popravených těl.

Popravdě,i když kniha byla lehce depresivní, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Dokážu si představit, že bych ji přečetla na jeden zátah. Již delší dobu se mi tohle nestalo, úplně se do příběhu ponoříte a prožíváte vše s Fredovou. Strach, když poruší nesmyslně přísná pravidla, naději, že se opět setká se svými blízkými, i odevzdanost se situaci, ve které se nachází. Stále v ní ovšem je znát odhodlání vše přežít, nevzdat to a zachovat si určitou hrdost a úroveň.
Vztahy mezi mužem a ženou jsou omezeny obřad, jednou za měsíc,mechanický pohlavní styk mezi velitelem a jeho služebnicí, která po splnění úkolu - porodu zdravého dítěte odchází z rodiny k jinému bezdětnému veliteli. Žádná láska, žádné doteky, ani mezi ženami. Také služebnice nosí zvláštní úbor s tzv. chlopněmi před obličejem, které jim téměř brání ve výhledu do okolního světa a také pohledu ostatních lidí do jejich očí.
Autorka má představu o fungování této zvrácené společnosti dobře propracovanou a jednotlivé detaily zapadají do sebe. Nenajdete nějaké protimluvy nebo nesmyslné pasáže. Celkově mi kniha připomněla období nacismu a shromažďování žen v zařízeních, kde měly plodit novou árijskou generaci Němců. Podobně zvrácená představa. A i v jiných ohledech se podobalo uspořádání republiky Gileád nacistické praxi. respektive celkově jakékoli diktatuře, teroru.
Díky této knize má člověk možnost si uvědomit, v jak báječném světě žije, že je svobodný a může žít se svými blízkými. Může prožívat lásku svobodně a může být s tím partnerem, kterého si sám zvolil. Je to velký dar.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a doporučuji i Vám.

---

Příběh služebnice Margaret Atwood

Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými stá... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---