Není to vílárna, ale stojí to za to!

recenze

Temné a kruté lži (2023) / princeznazknih

za temné a kruté lži může moje kamarádka. ta ji četla na posudek a nemohla si ji vynachválit. já jsem tudíž měla za to, že to je nějaká fantasy vílárna, ani anotaci jsem nečetla, obálka taky mluvila za vše, a tak jsem ji zapsala na tbr.

na @humbook_blogeri tehdá zrovna přistál konkurz o knihu, tak jsem zkusila své štěstí.

vyšlo to! (za což posílám blogerům své velké díky) #spoluprace

a stálo to za to!

kniha teda vůbec není o vílách. a je prý kombinací riverdale a pretty little liars. já se taky přidám se svou troškou do mlýna, páč z toho mám úplně outer banks vibe, letní děti jsou vlastně takoví pogues - parta kamarádů žijících na “ostrově”, pohřešovaná osoba a léto před nimi. lodě, voda, aligátoří mamča, kouření, alkohol, psychopatické chování, minulost a tajemství, které chtějí lidi ututlat. dokonce i ty charaktery odpovídají.

libí se mi na ní ten přítomný čas, příběh tak dostává reálný nádech a pro mě dlouhou dobu vyjadřuje taky podstatu toho, co se v příběhu řeší. asi od půlky už tomu ale přestávám věřit.

romantika tu je, a hraje svou roli. ale později ji zas tolik neřeším, zvlášť proto, že z mého favorita se klube psychopat, a proto, že ta holka i ten kluk v tom maj vážně bordel.

styl psaní a humor mně přijde velice osobní. líbí se mi taky ta společnost letních dětí, jak je jejich příběh vyprávěn. mají velice blízko k mluvě mé věkovky, jejich řeč není škrobená, naopak velice obecná a to je moc fajn, hezky se to čte.

líbí se mi historie toho místa, každý centimetr vypráví svůj příběh, stejně tak minulost všech lidí. někteří ji mají hezčí, jiní ponuřejší. ale všechny spojuje jediné. tak dobře dvojí, možná trojí: magie, tajemství, lži.

příběh je zahalen tajemstvími, která se postupně odkrývají. nejsem si jistá, komu můžu a nemůžu věřit. v půlce knihy toho nevím o moc víc než na začátku, ale to tajemno mě baví. chytám se každého stébla a pátrám na vlastní pěst, i když se mi někdy nelíbí, jakým směrem to jde.

na konci vím všechno, ale možná bych radši nevěděla nic, jako ostatně celou knihu. pravda je totiž drsnější a neúnosnější, než jsem schopná říct. kolik bolesti jen může způsobit jedno slovo? hodně, věřte mi, fakt hodně. protože s ním se strhává smršť ostatních lží a to fakt bolí.

není to sluníčková kniha - je trochu frustrující, těžká, zabijácká a smutná. lidi se tu pohřešují, vraždí, nemaj to lehké doma a to všechno je korunované nadpřirozenem. všichni z la cachette mají magické schopnosti, někteří nezáviděníhodné, které jim život zrovna nezlehčují.

brečím? ano. jak se celkově cítím po dočtení? rozervaně, rozcupovaně, na úplně mrňavoučký kousíčky. moje hlava jakože a srdce , ale přesto se mně ta kniha opravdu líbí. nekončí způsobem, jaký bych ráda, ale fakt se mně líbí.

závěrem nějaké to shrnutí…

všechno je pravda, ale zároveň lež. všichni ví všechno, ale nikdo neví nic. plácají se ve vodách řeky a na její dno skrývají svá nejtemnější tajemství (někteří doslova). každý třetí člověk je vrah, každy druhý psychopat. je to drsné a kruté a smutné. ale je to napínavé a vynikající čtení. jen teda pro jistotu nečíst ve tmě.

dlouho jsem nad hodnocením uvažovala, ale nakonec fakt dávám pět hvězd - beztak jsem to věděla už na začátku. možná tomu taky pomohl fakt, že jsem všechny své pocity a myšlenky probírala s aďou. to byl skvělý bonus a aďa byla moje čtecí psychická podpora - nejsem si jistá, jestli bych to bez ní zvládla a rozdýchala. díky, zlato! (i když si teda ponesu nějakou tu psychickou újmu)

a vy, prosím, tuhle knihu přečíst!!

Mokřady obchází zlo. Nadpřirozený thriller z města plného magie. Pokud máte co skrývat, La Cachette v Louisianě je to nejhorší místo, kde se lze ocitnout. Tohle bažinaté městečko je totiž plné lidí se zvláštními schopnostmi. Sedmn... více

Komentáře (0)