Neviditelný muž

recenze

Neviditelný muž (2024) / EvikU.

Mé první setkání s autorkou přes tuto knihu. Neviditelný muž si mě získal svým psaním. Emilia se rozchází se svým manželem, mamku má v psychiatrické léčebně, dlouhodobě nemluví, na světě má pak už jen babičku, která bydlí v Serafině, ale moc se nestýkají.

Osud tomu chce, že z domova z hlavního města pojede do vesnice Serafina. Dozvídá se tam další věci o své minulosti a o minulosti její rodiny.

Bolí to, ale možná jen tak dokáže vše překonat a začít nový život v současnosti. Příběh se prolíná minulost a současnost. Jednotlivé vyprávění má autorka rozlišené trochu jiným stylem písma, které ale na první pohled neruší, později pomůže v lepší orientaci.

Kniha je o rasové nenávisti, o předsudkách, staré křivdy, bolesti v umírání. Silný příběh, který mi absolutně sedl a já jen hltala písmenka. Malinko jsem se na začátku prala s tím, že jsem nepochopila, kde se to odehrává a v jaké době. Mluvilo se tam i o válce.

Když jsem pochopila, že jsou místa vymyšlená a nejde o to, kde to je, ale CO se v rodině děje, byla jsem nad míru spokojená. Bravurně napsaný, rozebraný postavy, pomalé odkrývání pravdy. Doporučuji.

Zločin může být odčiněn, křivda však zůstává. Emilia pracuje jako redaktorka v rozhlase. Série nečekaných událostí jí převrátí život vzhůru nohama a ona se vrací do městečka Serafiny, kde se narodila. Z náznaků a narážek postupn... více

Komentáře (0)