Od chvíle, kdy jsem knihu Prozření uviděla v edičním plánu nakladatelství Domino, jsem s naprostou jistotou věděla dvě věci: Tohle si musím přečíst. Napsat recenzi bude zatraceně těžké. A bylo. Psala jsem, mazala, začínala od znova... a nešlo to. Protože jsem nevěděla, jak Vám mám předat sílu tohoto příběhu. Myslela jsem, že ať napíšu cokoliv, tu knihu to nevystihne. Bála jsem se, že jí jako recenzent nemůžu prokázat stejnou službu, jakou ona prokázala mně, svému čtenáři. Bojím se pořád. Ale pokusila jsem se sepsat tenhle článek tak, jak nejlépe dovedu. Raději ale dopředu jednoduše apeluji, bez jakýchkoliv dalších řečí kolem: Přečtěte si tuhle knížku... prosím.

---

Začátek 2. světové války, hrad Lingenfels. Na jednom z každoročně konaných večírků se setkávají muži, jimž osud Německa není lhostejný. Muži, kteří za pár let zaplatí tu nejvyšší cenu za marný pokus odvrátit nevyhnutelnou zkázu, a po kterých zůstanou na zpustošeném světě vdovy a děti.

Rok 1945, hrad Lingenfels. Po dlouhých útrpných letech se na hrad vrací život. Jeho brány s otevřenou náručí vítají Mariannu von Lingenfelsovou, která před lety slíbila svému muži, že se o ostatní vdovy postará. A protože její slovo platí nekompromisně a bezpodmínečně, spojuje ve své touze po spravedlnosti a klidné budoucnosti nevědomky osudy žen, které ztratily své muže kvůli válce, avšak ne vždy ze stejných důvodů.

---

Nic na celém širém světě není jednoduše černobílé. Ani místo, ani čas, ani lidé. Dokonce i v televizi označované za černobílou hrají prim barvy šedi. A kniha Prozření je svědectvím právě o těchto šedých tónech naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Příběh je samozřejmě vzhledem k tématu knihy velmi mnohovrstevnatý a sledujeme tak hned několik dějových i časových linek. Nemusíte se však vůbec obávat, že by bylo problematické se v knize orientovat. Jakmile vstřebáte několik základních míst, se kterými se v knize setkáte, nebudete mít žádný problém jednotlivé události zařadit. Právě skládání těchto dějových úlomků a mozaikových dílků příběhu mě při čtení velice bavilo a přišlo mi, že je díky tomu kniha příjemně poutavá.

Výjimečné jsou také postavy, a to nejen ty hlavní. Jako všechno v této knize, ani charaktery a osudy lidí nejsou jenom dobré či špatné. Každá z postav má mnoho pozitivních a negativních vlastností a v různých situacích se u nich ukazují nejrůznější postoje a přesvědčení, někdy velmi lidské, někdy hnané smutkem, někdy nepochopitelné. Až knihu dočtete, nedokážete jednoznačně říci: „Tento byl vinen.“ či „Tohle byl hrdina.“ Nikdo není jen viníkem, a nikdo není bezvýhradně hrdinou, a v Prozření se toto poselství ozývá více než v jiných válečných titulech.

Technickou stránku knihy, tedy výborně napsaný příběh a umně propracované postavy, však korunuje věc naprosto nejkrásnější, a tím je jazyk. Tenhle přenádherný aspekt knihy by nemohl být tak dechberoucí bez autorčina specifického rukopisu, ale také by se neobešel bez citlivého a láskyplného překladu. A toho se této knize dostalo měrou vrchovatou. Každé slovo v knize je doslova vymazlené, opečovávané tak, aby bylo důstojnou oporou silného příběhu. Už dlouho jsem se při čtení nerozplývala skoro až dojetím nad tím, jak krásně je text napsaný. Potkala jsem nesmírně zásadní příběhy, seznámila jsem se s brilantně promyšlenými a vykreslenými postavami, ale na tak famózní textovou stránku knihy jsem nenarazila dlouho.

Řekla bych od loňského jara, kdy jsem měla podobný zážitek při čtení Jákobových barev (nepřekvapivě opět z produkce nakladatelství Domino). Ty jsou také příběhem z druhé světové války a hlavní roli v textu hrají snad až lyrické pasáže, popisy světla a barev a světa a celé je to tak neskutečně nádherné, až se Vám bude chtít plakat nejen ze samotného vyprávění o Jákobově osudu, ale i z toho, jakou netradiční a nesmírně bolestivou atmosféru mu autorka (a překladatelka Hana Pernicová) dokázala prostřednictvím použitých výrazů vtisknout.

V Prozření se setkáte s podobně dokonalým jazykem, díky němuž je text bezvýhradně kompaktní a každé slovo v něm má své nezastupitelné místo. Avšak nenajdete zde tu naléhavě lyrickou rovinu, ale spíše metaforické vsuvky a drobná zamyšlení, která jsou tak nádherná, že si je budete muset přečíst ještě jednou… a ještě jednou… a možná ještě znovu. Já se v textu opakovaně zastavovala, vracela jsem se, poznamenávala jsem si celé odstavce. Nikoliv proto, že by byl styl autorky tak složitý, ale protože byl tak magický a kouzelný, že jedno přečtení nestačilo, aby člověk tu čistotu a sílu slov ocenil.

Je třeba dodávat něco dalšího? Já myslím, že slova už by byla zbytečná. Zkuste dát Prozření šanci, třeba i v případě, že příběhy z války tolik nečtete. Zde nejde "jen" o válku. Prozření je vynikající volbou pro všechny čtenáře, kteří se nebojí silných lidských osudů, odhalování podstaty lidské povahy, vyprávění o strachu, neštěstí, ale také o víře v lepší zítřky a odvaze. Přečtení takové knížky jednoduše nemůžete litovat...

---

Prozření Jessica Shattuck

Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestile... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---