Nikdo nikdy nechce to, co má

recenze

Je to i můj život (2005) / Jack333

Lidé bývají nespokojeni naprosto se vším, ale když i to potom ztratí, tak zjistí, že ten život vlastně tak špatný předtím nebyl. Ale to už je pozdě! Někteří si prostě neumí vážit ani toho mála, co mají.

Člověku to při četbě knihy Je to i můj život tak trochu vyvstane na mysl. Naprosto jsem souzněl s hlavní hrdinkou Annou, v jejíž adolescentní kůži se většinu času nacházíme. Cítil jsem, jak vnitřně trpí a nejen protože přichází o svoje tělo, které „patří“ jejím rodičům, ale ztrácí tak trochu vztah se svou sestrou Kate, která vzdoruje kruté realitě. Jak těžké pro Annu muselo být podat žalobu na vlastní rodiče a ještě horší bude, jak to všechno dopadne.

Jste nuceni každou částí knihy být někým jiným, což vede k tomu, že nahlédnete do srdcí mnoha propracovaných charakterů. Někdo se vám zalíbí, jiní vám budou nesympatičtí. A o to tady přeci jde, abyste si našli své oblíbence, kteří pak třeba špatně skončí. Vztahy jsou skvěle propleteny a každý pro děj má svůj účel, nikdo tu tak není naprosto navíc.

Autorka nastoluje morální dilema, nad kterým se člověk snadno pozastaví. Nehodnotí, jestli je to špatné nebo dobré, nechává to na svých hrdinech i nás čtenářích. Nechce v nás vyvolat jen opovržení, ale třeba i pochopení proto, co se může někde ve světě dít. Stalo se vám už někdy, že jste chtěli zachránit své nemocné dítě a udělali byste proto cokoliv, i kdyby to druhé muselo trpět?

*
„Nemůžu hrát, když nebudu mít nové boty. A ty nic neděláš. Jenom tady sedíš.“
„Tvoje sestra,“ řekla jsem vyrovnaně, „je velmi nemocná. Je mi líto, že ti to zasáhlo do plánů návštěvy zubaře nebo nákupu nových kopaček. Ale tyhle věci teď prostě nejsou tak důležité. Je ti deset, takže si myslím, že už jsi dost velký, aby sis uvědomil, že se celý svět netočí jenom kolem tebe.“
Jesse se zadíval z okna, kde se Kate pohupovala na větvi dubu a učila Annu lézt na strom. „Jo, jasně, ta je teda nemocná,“ řekl. „A ty snad nejsi dost velká? Proč si neuvědomíš, že se celý svět netočí kolem ní?“
*

Jodi mě už po několikáté nezklamala! Vždy je to sázka na jistotu, což se nedá říci o mnoha spisovatelích, které jsem měl to štěstí číst. Pokaždé dokáže v člověku vyvolat emoce, které vás rozproudí, uvažujete o tom, co čtete a přikláníte se na nějakou stranu. Nakonec vše ale dopadne úplně jinak, než čekáte, což je překvapivé a strhující. Nedám tak na díla od mé oblíbené autorky dopustit.

Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla ... více

Komentáře (0)