Noční můra

recenze

Poslední batalion (2009) / a.k

Viktor Koutecký má za sebou vynikající výsledky ve službách c. a k. rakouské armády. Je červen 1918 a v rodinné vile Bellarie se chystá oslava jeho 35. narozenin. Viktor však není schopný vnímat matčiny přípravy, ani rodinnou sešlost. Sedí v kolečkovém křesle a jeho prázdný pohled vypovídá o politováníhodném duševním stavu. Takový je důsledek válečného zranění, při kterém došlo ke zranění mozku.

Býval svéráznou osobností, při nasazení ve Velké válce vždy s těmi nejlepšími výsledky, mimo něj ale problémový až nezvladatelný jedinec, cynik, jehož excesy jasně ukazovaly na neschopnost respektovat autority. Svým šarmem dokázal okouzlit nejedno dívčí srdce a svým bujarým životem by brzy prohýřil i zděděný statek.

Bezduché živoření však není Viktorovým údělem. Jako zázrakem se pomalu vrací vzpomínky, střípky z jeho předešlého života. Nejsilnějším je sen s italským poručíkem, který se mu vrací s pravidelností. Vždy je to ten jediný kousek dne. Až najednou se rozsvítí ve Viktorově hlavě a děj se vrací zpět. Zprvu chaoticky bez souvislostí. Až se uspořádá do jasných vzpomínek na několik posledních týdnů před tou strašnou událostí. S uzdravujícím mozkem si však Viktor čím dál víc uvědomuje svoji bezmocnost slintající bezvládné tělesné schránky a začínají mu vadit projevy lidí, se kterými přichází do styku.

V průběhu uzdravování můžeme s Viktorem prožít jeho vzpomínání na vojenská léta počínající prosincem 1914 až po osudná dělostřelecká jatka v květnu 1917, kdy se při bitvě na Soči střetl s italským důstojníkem.

Viktorova vojenská kariéra je jako na houpačce. Chvíli byl oslavován, aby se vzápětí zpovídal před vojenským tribunálem. Prošel si mnoha frontami. Od Haliče až po tu osudovou italskou. Z širšího pohledu tato válce věnovaná část příběhu také značně poukazuje na zhovadilost vojenských nařízení, pokud moc dostane do rukou hlupák. Právě v těch vyhrocených situacích proniká na povrch výborně zachycený charakter postav, ať už řadových vojáků, kteří zůstanou rozmetáni v bahně svých zákopů, nebo idiotské manýry velitelů, kteří nemají za nehet kuráže ani zodpovědnosti a posílají své lidi na jistou smrt. Zážitky a popisy ze zákopů jsou velmi sugestivně vylíčené a je těžké je číst bez emocí. Tíseň vojáků je o to silnější, že není vyhlídek na lepší časy. Na začátku války odcházeli odvedenci na frontu s představou snadné porážky Srbska a s tím, že budou do Vánoc doma. Teď je obklopuje beznaděj, roztříštěná těla spolubojovníků, únava, hlad, špína a každou vteřinou více blížící se smrt.

Kniha ovšem není jen vzpomínkami na válečná léta. Přenese nás i do doby po válce. Majetky Viktorovy rodiny jsou zasaženy poválečným strádáním a bídou. Ne jen Viktor bude muset vynaložit značné úsilí k záchraně dědictví. Vzpomínky na vyhrocené hrůzy z bojů ale zůstanou jeho věčnou noční můrou.

Román se výborně čte a díky precizně ztvárněným charakterům postav je opravdovou čtenářskou lahůdkou. Překračuje rámec pouhého válečného románu. Nabízí totiž daleko obsáhlejší, poutavě napsaný příběh, od kterého jen stěží odejdete. A ten konec? Naprosto nečekaný dějový kotrmelec, kterým vám autor vyrazí dech.

Viktor Koutecký z Lichovic, představitel důstojnického sboru rakousko-uherské armády žije tak, jako by každý den měl být tím posledním. Ani k velkostatku, který zdědil, ani ke jeho ženě Magdě jako by ho nic nepoutalo. Po zranění v... více

Komentáře (0)