Nové Pompeje

recenze

Nové Pompeje jsou další knihou, která mě zaujala už v edičním plánu. Mají všechno, co mám ráda a co mě baví číst – napínavou zápletku, prvky scifi, které zastupuje cestování časem a takový lehký podtext historického románu. Věděla jsem, že se mi budou líbit.

Děj začíná krátkou kapitolou z Pompejí roku 73 našeho letopočtu. Sopka Vesuv už se předvádí v plné parádě a rodina pompejského duumvira Mania Calpurnia Barbata se ukrývá ve svém domě. Jeho dcera Calpurnia se modlí k bohům, aby je nějakým zázrakem zachránili…

Další pokračování už mě zavedlo do současnosti, kde jsem poznala Nicka Houghtona. Pracuje na universitě, ale jeho místo není zrovna ideální. Universitu čeká propouštění a Nick stále ještě nedostal přiklepnutý žádný z grantů na výzkum, o které neúnavně žádá. Jako zázrak se proto jeví nabídka od společnosti Novus Particles. Chtějí ho na místo odborníka na historii, ze kterého právě odešel jejich předchozí expert. Kolem všeho jsou ale hrozné tajnosti a až přehnaná bezpečnostní opatření. Nick práci přijme a odlétá na blíže neurčené místo, kde společnost postavila repliku starověkých Pompejí. Ačkoliv město samo je jen napodobenina postavená dle poznatků z vykopávek, pompejané jsou skuteční – přenesení v čase z okamžiku těsně před výbuchem sopky…

Těžko říct, do jakého žánru knihu zařadit. Já jsem v ní našla historicko-scifi-konspirační thriller. Každopádně musím pochválit originální nápad – ještě jsem nikdy nenarazila na knihu, v níž by se přenesli lidé z daleké minulosti do současnosti, kde se je někdo snaží udržet v uzavřeném městě a v naprosté nevědomosti o tom, jak daleko v čase pokročili. Lidé ze starověkých Pompejí se navíc ukázali jako ideální objekty pro takovou věc - samo prostředí Pompejí je totiž velmi přitažlivé a navíc si vedení Novus Parts myslí, že je bude snadno ovládat díky smyšlené historce založené na náboženství. Věřili, že si z minulosti přenesli poslušné stádečko zmanipulovatelných loutek…

Pan autor pro svoji knihu zvolil krátké úderné kapitoly, občas i třeba na jednu stránku. V příběhu jsem byla v patách hlavně Nickovi, ale jeho kapitoly byly proloženy kapitolami jisté Kirsten Chapmanové, pohřešované vysokoškolské uklízečky, se kterou se navíc stále dělo cosi divného. Nejdříve jsem netušila, co má ona s celým dějem společného a její kapitoly mě trochu rušily v objevování světa Nových Pompejí, ale jak postupně příběh ubíhal, začínalo mi to docházet. Na konci se všechno spojilo v perfektní celek. Rizikem této knihy byla možnost, že pan autor neukočíruje sám sebe a knihu překombinuje. Naštěstí se to nestalo. Zápletka sice byla trochu složitější, ale pořád zůstávala dostatečně pochopitelná.

Pobyt v Nových Pompejích mezi starými Římany, byl pro mě sám o sobě zajímavý. To jak se mezi nimi mohl Nick pohybovat, odhalovat jejich zvyklosti, mluvit s nimi, jíst v tabernách a jak se postupně zaplétal do politiky Nových Pompejí, by mi samo o sobě stačilo jako skvělá kniha, kterou bych s radostí slupla až do konce. Ta myšlenka, že by něco podobného bylo možné! Že by se člověk mohl pohybovat mezi skutečnými lidmi z historie a poznat je jinak než očima archeologů – to bylo úžasné! Dostala jsem však víc. V knize byla ještě přidána podivná záhada okolo společnosti Novus Parts a jejích vedoucích mužů. Bylo jasné, že se Nick zapletl do něčeho většího a nebezpečnějšího, než jen do výzkumu starověkého města a jeho života. Skoro se zdálo, jakoby se všemi manipuloval někdo v pozadí… Další vloženou zápletkou byla politická situace v Nových Pompejích. Lidé pochopitelně nebyli hloupí a všimli si něčeho podivného. Nelíbilo se jim, že jim mají vládnout neznámí lidé, mluvící neznámou řečí a s podivnými schopnostmi. Bylo jasné, že se něco semele i na tomto poli.

To, co začalo být postupem času zřejmé, se mi zdálo být i hlavním tématem knihy – čeho všeho je člověk schopen, aby si umetl hladkou cestičku k vlastním cílům. Jaké oběti přinese? Koho obětuje? A kde se zastaví? Je vůbec přijatelné a morální jakkoliv měnit minulost? A kdo tomu všemu vlastně velí?

Kniha by určitě nebyla tak skvělá, kdyby si pan autor nepřipravil do hlavních rolí několik velice silných osobností. V Novus Partu to byl spolumajitel a spoluředitel Whelan. Byl jednou z těch postav, u kterých jsem si dlouho nebyla jistá, jací vlastně jsou, jakou stranu síly zastupují. Chvíli jsem ho měla za kladného, chvíli zase za přinejmenším pochybného. Z postav ve městě mi utkvěl nejvíce Barbatus. Tvrdý, inteligentní muž, stratég a obratný voják, prohnaný politik. Nemohla jsem se ubránit jistému obdivu k tomuto Římanovi, ačkoli měl samozřejmě taky máslo na hlavě. Tito dva muži, ač je původně dělila staletí, se ocitli v jednom příběhu a byli si v lecčems hodně podobní. Oproti tomu hlavní hrdina Nick byl malinko něco jiného. Nedokážu úplně přesně říct, jaký vlastně Nick byl, jestli opravdu inteligentní nebo mírně naivní, jeho role však od začátku byla v něčem důležitá, to bylo zřejmé od prvních stránek. Z jeho vlastností mi nejvíc utkvěla jeho přemýšlivost, rozvaha a smysl pro spravedlnost. Postavy v této knize vůbec odkrývají svoje povahy postupně a bylo snadné se v někom splést. Za to sbíral pan autor body k dobru. Mám ráda, když se postavy mění a vyvíjejí, když jednají lidsky a z opravdových pohnutek, když mají svoje cíle a jdou si za nimi, když přemýšlejí, plánují a sdělují skutečnosti podle toho, jak se to hodí do jejich plánů – to zde bylo více než dobře zpracováno. Mně, jako čtenáři, to dovolilo se do příběhu více položit a více jej prožívat s postavami.

Panu autorovi se tedy povedlo dát dohromady skvělý příběh, atraktivní kulisy a proplést dohromady šikovně několik zápletek. Dobře vytvořené postavy tyto klady pěkně podepřely a příběh díky tomu nesklouzl do ničeho těžko uvěřitelného, klišovitého a tisíckrát napsaného. Na konci knihy jsem dostala odpovědi na všechny otázky a překvapilo mě, jak hladce všechno zapadlo dohromady a věci, které mi v průběhu čtení utíkaly, nakonec byly naprosto jasné. Knihu se vyplatí číst pěkně pomalu a soustředit se na ni, vychutnat si to, co pan autor připravil, i když příběh svádí číst co nejrychleji, aby se už člověk konečně dozvěděl, jak to vlastně je.

Chvála patří i nakladateli za velice pěkně zpracovanou knihu. Nádherná obálka zůstává stejná i po sundání přebalu. Formát knihy je ideální do ruky a nechybí ani moje oblíbená všitá záložka.

Knihu mohu s klidným svědomím doporučit milovníkům konspiračních thrillerů s lehkým nádechem scifi. Ani milovník historických románů tady nepřijde zkrátka. Panu autorovi s radostí tleskám a těším se na jeho další knihu.

Ve snaze zachránit obnovitelné zdroje energie učiní vědci kontroverzní a nebezpečný objev: možnost transportovat hmotu z dávné minulosti. Jejich největším tajemstvím jsou Nové Pompeje, replika města plná Římanů z doby tři minuty p... více

Komentáře (0)