
Kniha se skvělou atmosférou, která se potuluje kdesi na pomezí magického realismu a čiré magie.
Hlavní hrdina, Piranesi, obývá podivný jinosvět, prostor mnoha soch a sálů, z nichž některé jsou periodicky zaplavované vodou. Jeho interakce s okolím v čtenáři vyvolávají mnoho otázek: vidíme skutečnost? Nebo je Piranesi šílený? Jsme v nějaké virtuální realitě? Tato dezorientace je báječná, protože rozehrává při čtení úplný strom možností.
Tento strom musí být nakonec prořezán, jinak bychom z četby nejspíš mnoho neodnesli. Autorka naštěstí umí přijít z řešením, které kouzelnost první části knihy neodkouzlí, ale naopak přikouzlí. Nechtěl bych prozradit víc než to. Každopádně enigmatická situace je vysvětlena, dojde k pay-off, aniž by bublina splaskla.
Příběh patří mezi ten druh, v němž protagonista má amnesii, což umožňuje čtenáři být dezorientovaný spolu s ním a spolu s ním skládat dohromady ze střípků a náznaků to, co se vlastně kdysi stalo, že jsou věci tak, jak jsou nyní. Ke čtenáři tak zavane kouzlo anamnesis, rozvzpomenutí, v téměř platónském slova smyslu - jako kdyby svět v němž hrdina žije je náš vlastní rozklížený svět a rozvzpomínání bylo současně postupným vysvobozováním ze zmatku.
Knížka je poměrně krátká a přečte se jedním dechem.

Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkýc... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
LeonidKovar také napsal



