Obchodnice z Amsterdamu: Uvěřitelné a čtivé

recenze

Píše se rok 1892 a Lydie po smrti svých rodičů dědí poměrně velký majetek. Lydie je mladá žena s nadčasovým smýšlením, která si je velmi dobře vědomá toho, že život, který očekává její společenská vrstva, by ji zkrátka nenaplňoval. Vdát se a trávit čas u čajových dýchánků není nic pro ni! Když však nalezne zápisky svého otce, ze kterých vyplývá, že měl v plánu si otevřít továrnu na výrobu sýrů a využít k tomu všechny moderní technologie, které doba nabízela, začal se ji v hlavě rodit plán, že by mohla na tyto jeho plány navázat a zrealizovat je. Avšak být ženou a podnikat bylo v té době nemožné! Potřebovala někoho, kdo by ji s tím pomohl. A tak se obrátí na sedláka Huiba, který sýry vyrábí celý svůj život a má stejně novátorské smýšlení jako Lydie. Slovo dá slovo a Huib do plánů vloží své znalosti a Lydie své peníze. Plány se začnou realizovat a za nějakou dobu už továrna stojí a začínají se objevovat první potíže s výrobou sýrů. Vše však zvládnou a co více, jejich vztah se začne prohlubovat.

Další část knihy nás přenáší do roku 1913, kdy se seznámíme s Norou, dcerou Lydie. Nora na rozdíl od Lydie zase život v továrně ráda nemá a rozhodne se jít vlastní cestou.

Nebudu prozrazovat, jak se bude vyvíjet vztah Nory, Lydie a Huiba, ale mohu vás ujistit, že pokud se do téhle knihy pustíte, čtivost ji jistě neupřete.

Čekala jsem, že příběh nám přiblíží výrobu sýrů ve výše zmíněném historickém období, ale řekla bych, že v celém kontextu to bylo spíše takové příjemné zpestření a dokreslení příběhu, ve kterém si budeme spíše číst o dvou odvážných ženách, jejichž osudy byly protnuty krutými historickými událostmi té doby.

Autorka knihy Obchodnice z Amsterdamu, Simone van der Vlugt se nechala inspirovat skutečnými událostmi a při čtení je opravdu znát, že při psaní tohoto příběhu věnovala notnou část kvalitním rešerším. Díky rešerším je příběh uvěřitelný a čtivý.

Podívám-li se na tempo knihy, tak to mi přišlo takové příjemně poklidné, žádné velké zvraty, které by příběhem zamávaly a už vůbec jsem v knize nenašla nic, co by ve mne vyvolávaly nezodpovězené otázky.

Ať přemýšlím jak přemýšlím, žádné zápory na této knize nenacházím. Za mne to byl moc příjemný čas strávený v jiné době a dovolím si vám tuto knihu opravdu vřele doporučit.

Píše se rok 1892. Lydie truchlí nad ztrátou rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě. Zdědila jejich dům v Amsterdamu a venkovský dům v Purmerendu. Navzdory smutku je však plná nápadů do budoucna a rozhodnutá uskutečnit otcovy plány: ... více

Komentáře (0)