Osud si nevybíráme, rozhodnutí ano...

recenze

Hana (2017) / Akinaz

Hana, zvláštní dívka, žena, teta... Ale proč?

Tato žena se narodila do nelehké doby, kdy se z malého děvčátka vzhledem k jeho původu musela velice brzy stát dospělá osoba. Osoba, jejíž nezralá a lehce sobecká rozhodnutí zabalená do cukrkandlu dětské neposlušnosti a romantického pobláznění, ovlivnila život nejen jí samotné, ale celé její rodiny.

Autorka příběh vypráví ve třech rovinách, a my se tak můžeme seznámit s celou Hančinou rodinou. S jejími rodiči, sourozenci, neteří a přáteli. Zkrátka se všemi, kteří utvářeli to, kým byla, je a čím se nakonec stala. Seznamujeme se s ženou, která se potýká s celoživotní vinou za věci, za které ne vždy mohla, ale některá její unáhlená, mladistvá a naivní rozhodnutí smutnému sledu událostí bohužel mnohdy napomohly.

Pro mě tato kniha znamenala první seznámení s autorkou, jejíž jméno jsem do té chvíle neznala. Dala mi nahlédnout do velmi zajímavého života v době, která si vybírala svou daň každý den způsoby, na které se prostě nedá připravit. Ukázala mi nestandardní, originální styl vyprávění, rozdělením textu do třech časových rovin, který rovněž oceňuji.

Hana je knihou, kterou neodložíte, dokud nedočtete její poslední slova a i po ní nad ní budete dlouho přemýšlet. Je knihou, která se vám dokáže dostat pod kůži nezapomenutelným způsobem a právem se stala tolik probíranou knihou i na sociálních sítích. Pokud jste ji ještě nečetli, vřele ji doporučuji.

Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku ... více

Komentáře (0)