Osvětim natvrdo bez příkras

recenze

Dým nad Březinkou (2023) / LukBook

Vypravte se do skutečného pekla, v němž trpěli a umírali tisíce lidí. V knize Dým nad Březinkou popisuje polská pamětnice Seweryna Szmaglewska podmínky věznění v jednom z nejhorších nacistických táborů. Bez příkras a natvrdo.

Seweryna Szmaglewska vystudovala pedagogiku a po studiu se vrhla na učení. Po zahájení války pracovala ve vojenské nemocnici, ale působila i v různých odbojových organizacích. Díky tomu byla 18. července 1942 zatčena gestapem a přes několik vězení se dostala až do Osvětimi. Její nejvýznamnější literární dílo o životě a smrti v Osvětimi Dýmy nad Birkenau vychází již v roce 1945, v českém překladu potom roku 1947. Posléze byla kniha zařazena Mezinárodním vojenským soudním tribunálem v Norimberku mezi materiály obviňující nacistické zločince.

Nyní po 76 letech od prvního českého vydání tento titul opětovně vychází a vzbuzuje opět velké emoce. Překlad je věrný původnímu vydání, jazyk a sloh celého textu je tedy dobový a bez významných škrtanců.

Autorka v knize vykresluje každodenní život vězňů. V první části se více než smrti věnuje životu zdejších lidí, zejména s ohledem na ženské osazenstvo. Podmínky v táboře rozhodně neměly o nic jednodušší než muži, z textu je přímo cítit jejich utrpení a bolest.

Dozvíte se, co to znamenalo něco zorganizovat, s jak malým množstvím jídla musely ženy živořit nebo jaké měly nemoci. Každé z témat je rozvedeno do nejmenších podrobností, takže čtenář dostává opravdu velkou porci informací.

Není zapomenuto ani na těžkou práci nebo tresty, které museli ženy (a samozřejmě v blízkém okolí i muži) snášet. Když si čtete řádky plné týrání a sadismu, vře ve vás krev nad tou nespravedlností. Stačil sebemenší prohřešek nebo prostě jen špatná nálada někoho z dozorců, aby byl vězeň opravdu drsně zmlácen.

V jiné kapitole se autorka důkladněji věnuje i příjezdu vězňů do tábora a jejich následné selekci. Ta samozřejmě patří mezi témata nejvíce emotivní. Na pozdějších stránkách se dozvíte, jak museli lidé chodit na smrt, přičemž nebyly ušetřeny ani ženy či děti. Strašné čtení, pro nás ovšem velice důležité. Nikdy nesmíme zapomenout.

Z celé knihy na čtenáře dýchá ona temná atmosféra, kterou tvůrkyně přímo zažila. Vzhledem k faktu, že text vznikal krátce po válce, je poměrně důkladný, i když v něm najdeme i nějaké nepřesnosti. Třeba hned na začátku o počtu mrtvých. Takto krátce po válce ovšem ještě nebyly všechny dokumenty a svědectví zpracovány.

Dalo by se říct, že Dým nad Březinkou se nečte dobře. Je totiž natolik autentický, že ve vás probouzí velice pochmurné myšlenky. Opět si budete říkat, jak je vůbec možné, že se člověk takto mohl chovat k jinému člověku. Že někdo mohl být tak krutý a nemilosrdný. Kdo to nezažil, asi si to nedokáže ani na základě takovýchto svědectví představit.

Seweryna Szmaglewska prožila v Osvětimi tři roky a napsala o nich napínavé, zdrcující svědectví. Vykresluje každodenní život vězňů, poznamenaný sháněním jídla a oblečení, bojem proti vším, tyfu a únavě z nesmyslné práce, týráním o... více

Komentáře (0)