PACANKA

recenze

Pacanka (2024) / Knižní střípky

138/2024
PACANKA
KLÁRA ELŠÍKOVÁ
Nakl. HOST
Rok vydání 2024
192 stran
Nakladatelství Host
#spoluprace

Naší hlavní hrdince jeden týpek řekl, že je pacanka, což je prý holka, která si jako malá hraje s klukama, chová se jak kluk, nebojí se, je odvážná.

Nevím, jestli se s touto charakteristikou trefil, ale oukej.

Máme zde sondu do života jedné 30leté ženy, která prozatím nemá rodinu, v podstatě nemá ani žádnou stabilní práci, neboť lítá z jedné země do druhé, vždy tam chvíli pracuje a pak zas zdrhne někam jinam. Když teda není v práci, tak nedělá nic jiného, než že se utápí v alkoholu a v pochybných sexuálních známostech. A jakože fest. Pod heslem – když do pekla, tak na pořádném koni. Ví, že by to asi měla změnit, ale prozatím je jako ten křeček v kolečku. Baví jí to? Nemyslím si...

A to vše ve své podstatě dělá proto, že se chce zbavit syndromu hodné holky, který jí do hlavy nacpali její rodiče. Jestli se jí to povede, toť otázka, na jejíž odpověď si již musíte přijít sami.

Ze začátku se mi to hodně líbilo. Je to jiné, je to hodně syrové a explicitní čtení, ze kterého vám fakt dobře nebude. Asi chápu, proč autorka knihu napsala tak, jak ji napsala, musela šokovat, aby byl ten kontrast hodně znatelný, ale nemůžu si pomoci – někdy je méně více. Otázkou zůstává, jestli by to potom vyznělo tak, jak mělo...

Já se však přiznám, že zhruba v poslední třetině už mi to docela lezlo na nervy, bylo to furt dokola. Ožrala se, zase se s někým vyspala, pak jí bylo blbě a další den jedeme nanovo. O tom, že mi lezla v podstatě celou dobu na nervy, tady ani tak nejde. Nemyslím si, že by to bylo nějak špatně, ani si nemyslím, že zrovna toto měla být postava, kterou si oblíbíte, ale nevylučuju to, třeba to tak někdo měl.

Teď napíšu něco, co asi v dnešní době už není moc populární. Ale v podstatě celou dobu jsem v hlavě slyšela hlas mojí babičky, která říkala – já už té dnešní mladé generaci nerozumím. A já už možná taky ne. Snažím se je pochopit seč mi síly stačí, ale nějak ztrácím dech.

Paradoxně ale nemohu říci, že bych litovala toho, že jsem tuto útlou knížečku přečetla. Rozhodně ve mně vyvolala spoustu otázek. To, že jsem se nedokázala s hlavní hrdinkou ztotožnit, mi zas až tak nevadilo. Ve své podstatě to bylo zajímavé čtení, o tom žádná, jen prostě jsem jiná, no. To bude asi ono pověstné jádro pudla.

Pokud tedy máte chuť poznat jednu hrdinku, která dělá vše proto, aby konečně našla svůj vnitřní klid, ale dělá to velice zvláštním způsobem, tak si Pacanku dejte. (SRPEN 2024)

Jak se konečně zbavit syndromu hodné holčičky? Je jí právě třicet a ve vztahu ani ve stávajícím životě ji to nebaví. Chce žít svobodně, v souladu se svými pocity a sexualitou. Naplněný život a svobodu se snaží najít v Nizozems... více

Komentáře (0)