Palahniukův slovníček sprostých slov a nechutností

recenze

Zatracení (2014) / Thanyss

Cha! Až mi zase někdo řekne, že občas mluvím sprostě jako dlaždič, vrazím mu do rukou Palahniukovy Zatracené se slovy: „Může být, ku*va, hůř!“.

Bůh a Ďábel… Upřímně nevěřím ani na jednoho z nich a mám pocit, že můj život je díky tomu mnohem jednodušší. Což neznamená, že si občas nepřečtu knížku, kde si tihle dva mají tendence vyřizovat účty a přetahovat se o duše nás smrtelníků ve snaze stát se borcem s nejvyšším skóre po finále Armageddonu s titulem Král Apokalypsy.

A Chuck Palahniuk na to jde po svém. Jako vždy. No, a aby to nemusel vyprávět sám, posílá do centra dění svou předsunutou spojku, postživou (rozuměj mrtvou) třináctiletou Madison Spencerovou, která si kroutí svůj trest v jámě pekelné. Co taky jiného s dívčinou, jež pošle na onen svět vlastního dědečka, že?

Jenže pak přijde chyba v Matrixu. Nebo ke změně toku vesmírného kontinua, či co já vím, a naše drahá Maddy zůstane uvězněná v Očistci – rozuměj na Zemi. Jako duch se vrací zpátky mezi živé. A nemá za úkol nic jiného, než přivést lidstvo do zatracení.

Jak už jsem naznačila, osobně si pro sprosté slovo nejdu daleko a má mluva není vždy vzorem spisovné češtiny, ba jsou i chvíle, kdy se musí Jungmann a Dobrovský obracet v hrobě, a možná právě proto mi kvanta sprosťačinek, kterými je děj prošpikován, nepřipadají zase až tak šokující, pobuřující a ani se při nich nečervenám.

Každopádně pouhopouhé vulgarismy by byly zřejmě na autorovo dílo značně nedostačující, a tudíž se rozhodl zpestřit nám četbu značnou porcí nechutných situací nepostrádajících například detailní a mučivě zdlouhavý popis kastrace, neustále vypouštění tělních plynů na všechny možné způsoby a další podobné lahůdky.

Jasně, je to nechutné. Jenže ani to mi ve finále nepřipadalo zase tak pobuřující. Vlastně, místy to bylo až nudné. Začátek fajn. A možná jsem tak trochu zvrhlá, ale hlavní hrdinka, jakožto přemoudřelá a předčasně zesnulá adolescentní špekounka, mi byla sympatická. Blogující pekelnice mě zpočátku bavila. Pak už méně. Drahnou chvíli mi přišlo, že děj stagnuje a místy mě přepadal pocit roztahanosti.

Konec? Konec je opravdu s otazníkem. Jsem vlastně celkem zvědavá, jestli Palahniuk tenhle svůj nebesko-pekelný zápas dokončí třetím dílem a přiznám se, že mě zajímá, co si pro lehce srabáckou Madison vymyslí, když už ji nechal pendlovat na pomezí mezi zatracením (smažení ve výhni pekelné a obcování se Satanem included) a spásou (ale nezapomeňte, že v nebi se nesmí kouřit a Bůh je striktně proti potratům, antikoncepci a homosexuálním svazkům).

Takže vážená čtenářská obec… Pokud si chcete zopakovat různé vulgární a sprosté výrazy, porochňat se v nějakých těch prasečinkách a nechutnostech, můžete se směle zabořit do bahna Zatracených. Děj nám sice malinko pokulhává, Palahniuk nenabízí nic závratně a šokujícně nezvyklého, ale místy slušně pobaví a ten žaludek se mi taky sem-tam zahoupal.

Jo, čekala jsem víc. Ale sakra, ryzí utrpení to taky zase nebylo. Tak Bůh a Ďábel s vámi, moji milí, a hlavně, do prdele bacha na defibrilátory!

---

Zatracení Chuck Palahniuk

Pekelná jízda podle Chucka Palahniuka! Třináctiletá Madison vidí a slyší vše, co si zamane, vše, co se na světě šustne. Tímhle způsobem se vrací do vlastní minulosti. Jenže to má logický háček: pro živé je neviditelná. Mrtvá Madis... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---