Peklo komunistických lágrů z první ruky

recenze

Lustr pro papeže popisuje románovou formou skutečné události, které se děly za minulého století v komunistických lágrech. Jeho autor Jan Tománek vás přenese v čase na místa, kde budete svědky neskutečných zvěrstev.

Kdybyste si tuhle knihu četli, aniž byste věděli, v jaké době a na jakých místech se odehrává, možná byste si mysleli, že před sebou máte další příběh o nacistickém holocaustu. Omyl! Dozorci v tomto vyprávění stojí na straně největších nepřátel fašistických Němců. Přijde mi opravdu absurdní, že někteří lidé zažili hrůzy koncentračních táborů v Osvětimi nebo Dachau a po osvobození se mohli dostat do neméně krutých zařízení komunistických.

Nicméně Lustr pro papeže popisuje životní úděl mladíka Míly Petrovského s přezdívkou Chlup, který si ve svých šestnácti letech vyrazil se dvěma kamarády na tramp. Cestou se opil v hospodě, zahrál na kytaru Beatles a venku potom vykřikoval “Žijeme ve svobodném státě – ať žije USA“. V současné době by se vyspal z kocoviny a druhý den vesele pokračoval ve výletu. Naše povídání ovšem začíná v roce 1969 a navíc jeho pokřikování slyšel jeden z komunistických tyranů.

Naše trojice je hned druhý odchycena esenbáky (tehdejší policisté) a vojáky se psy, kteří jim jejich provokaci nechtějí jen tak prominout. Nakonec to slízne jenom zmiňovaný Míla a tím začíná jeho desetiletá cesta po věznicích a táborech, plná násilí, strachu, ale i odvahy.

Autor se rozhodl popsat hrůzy komunistických zařízení, ve kterých se děly opravdu příšerné věci. Samotný příběh trestaného mladíka trochu upravil, ale přesto skvěle vystihl atmosféru tehdejší doby. Na stránkách knihy si vyslechnete řadu velice brutálních historek, seznámíte se někdy až s bizarním chováním dozorců a téměř ucítíte strach samotných vězňů.

Nejedná se o žádné příjemné čtení, přestože je velice čtivé. Často budete údivem kroutit hlavou, co se mohlo dít jen nedaleko od vašeho bydliště. Podíváte se na několik míst, které jsou spojené s komunistickými zločiny. Jedná se o nechvalně proslulé Libkovice, Vykmanov a především Minkovice, vězni přezdívané Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau. Podmínky na obou těchto místech se totiž až strašidelně podobaly. Při některých situacích vám bude téměř špatně od žaludku. Jen představa toho, jak museli vězni přežívat s málem jídla a za neustálé buzerace či bití, mi vháněla slzy do očí.

Může za to i precizní líčení tvůrce, který se osobně setkal s hlavním hrdinou těchto smutných událostí. Je velice škoda, že podobných knih vyšlo o poznání méně než těch odehrávajících se za druhé světové války. I oběti tohoto režimu si totiž zaslouží vzpomínku a dnešní mladá generace se musí seznámit s faktem, že komunismus není jen o sametové revoluci nebo zakázaných kapelách.

Možná ještě smutnější je skutečnost, že velká část tehdejších tyranů, kteří mučili a zabíjeli své spoluobčany, nikdy nebyla potrestána. Zbytek života si v klidu prožili mezi námi a některé můžete potkávat dodnes. Až mě z toho mrazí.

Lustr pro papeže není jen tak obyčejnou knihou. Popisuje totiž naši minulost a neváhá zabořit své drápy ani do temných událostí, které chtěli někteří nechat zavřené pod pokličkou. Po jeho přečtení si možná uvědomíte, že v současnosti žijeme v daleko lepší době. A přestože nás momentálně trápí problémy s koronavirem, po jejich konci si můžeme být jistí, že nás nikdo nebude tolik ponižovat a mučit, jako to dovedli naši milí soudruzi.

"Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů" Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné norm... více

Komentáře (0)